28.11.2008 16:53:15

Jack Russelův Teriér

Jack Russelův Teriér

Jack Russelův Teriér je přívětivý, dobře přizpůsobivý k životu v domácnosti.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Jack Russell Terrier
PŮVOD:
Plemeno bylo vyšlechtěno počátkem 19. století ve Velké Británii, jejich milovníkem a lovcem z Devonshiru, Jackem Russelem. Byl to nadšený lovec lišek a potřeboval psa, který je odvážný s bojovým duchem pro lov lišek.
POPIS:
Plemeno loveckých psů, které je pro velké množství barevných variet, rozměrů a vzrůstů oficiálně neuznané. Standard byl potvrzen pouze Klubem milovníků tohoto plemene ve Velké Británii. Jeden ze známých Jack Russel teriérů byl v 80. letech se svým pánem, sirem Finnesem, jak na severním, tak na jižním pólu. Oči jsou malé, mandlového tvaru. Uši jsou polo-visící, překlopené dopředu, ve formě latinského písmene V, přilnuté k hlavě. Hruď není široká. Ocas je vysoko postavený. Tento pes je v chovatelství velice populární.
VÝŠKA:
V kohoutku asi 28 cm, výška však není standardní.
SRST:
Srst je rovná, hustá, přiléhavá s dobrou podsadou. Barva je bílá s černými nebo tmavě rezavými skvrnami.
CHARAKTER:
Je to pes přívětivý, dobře přizpůsobivý k životu v domácích podmínkách, je miláčkem všech. Dobrý lovec, odvážný krysař, vhodný pro hlídací službu.
PÉČE:
Nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
PLEMENO:
FCI III. - Teriéři.
Sekce 2 - Malí teriéři.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
JRT
(více)

28.11.2008 16:50:28

Jack Russelův Teriér

Jack Russelův Teriér
http://www.psi-plemena.cz/wp-content/uploads/2008/08/jack-russell-terrier.jpg
Jack Russelův Teriér je přívětivý, dobře přizpůsobivý k životu v domácnosti.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Jack Russell Terrier

PŮVOD:
Plemeno bylo vyšlechtěno počátkem 19. století ve Velké Británii, jejich milovníkem a lovcem z Devonshiru, Jackem Russelem. Byl to nadšený lovec lišek a potřeboval psa, který je odvážný s bojovým duchem pro lov lišek.
http://www.psi-plemena.cz/wp-content/uploads/2008/08/jack-russell-terrier.jpg
POPIS:
Plemeno loveckých psů, které je pro velké množství barevných variet, rozměrů a vzrůstů oficiálně neuznané. Standard byl potvrzen pouze Klubem milovníků tohoto plemene ve Velké Británii. Jeden ze známých Jack Russel teriérů byl v 80. letech se svým pánem, sirem Finnesem, jak na severním, tak na jižním pólu. Oči jsou malé, mandlového tvaru. Uši jsou polo-visící, překlopené dopředu, ve formě latinského písmene V, přilnuté k hlavě. Hruď není široká. Ocas je vysoko postavený. Tento pes je v chovatelství velice populární.

VÝŠKA:
V kohoutku asi 28 cm, výška však není standardní.

SRST:
Srst je rovná, hustá, přiléhavá s dobrou podsadou. Barva je bílá s černými nebo tmavě rezavými skvrnami.

CHARAKTER:
Je to pes přívětivý, dobře přizpůsobivý k životu v domácích podmínkách, je miláčkem všech. Dobrý lovec, odvážný krysař, vhodný pro hlídací službu.

PÉČE:
Nevyžaduje žádnou zvláštní péči.

PLEMENO:
FCI III. - Teriéři.
Sekce 2 - Malí teriéři.

OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
JRT
(více)

28.11.2008 16:26:15

Kolie dlouhosrstá

Kolie dlouhosrstá
Kolie dlouhosrstá

Kolie dlouhosrstá je silný a živý pes, oddaný a věrný, vhodný k dětem.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Collie Rough, Scotch Collie
PŮVOD:
I když se domníváme, že plemeno je skotské, bylo před 400 lety dovezeno do Skotska ze Španělska. Pojmenování plemene pochází od skotské ovce (colley), jejichž stáda ochraňovalo. Na formování plemene se pravděpodobně podíleli irští setři a psovití chrti. Mimo všeobecně známé dlouhosrsté kolie existuje i krátkosrstý druh, který se odlišuje krátkou, drsnou a hrubou srstí.
POPIS:
Je plemeno služebních psů. Druhé označení je skotský ovčácký pes. Je to ideál krásy. Fyzická stavba je založena na fyzické síle a aktivitě, bez nemotornosti a jakéhokoliv náznaku hrubosti. Tělo je vzhledem k výšce v kohoutku poněkud delšího rozměru, záda jsou silná, žebra zaoblená, hrudní část je hluboká a za lopatkami vcelku široká. Lokty směřují vždy dozadu, nikdy dovnitř ani ven. Kosti jsou kulaté a vcelku pevné. Hlava je dlouhá, úzká, suchá, klínovitého tvaru. Čenich nosu je u všech zbarvení černý. Uši jsou vysoko posazené, trojúhelníkové, ze 2/3 od základu stojaté, jejich konce spuštěné. Krk je dlouhý, bez známek zatížení. Hrudník je hluboký. Břicho vtažené. Srst dlouhá, místy vlnitá, s hustým podsrstím. Na tvářích a zadních stranách stehen vytváří výčesky, v kohoutku hřívu. Zbarvení je rezavé s bílým, černé s pálením s bílým, mramorově modré, modré.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 56 až 61 cm.
Fenka má v kohoutku 51 až 56 cm.
VÁHA:
V rozmezí 20 až 30 kg.
SRST:
Srst dlouhá, místy vlnitá, s hustým podsrstím. Díky husté dlouhé srsti dobře překonává nepohodu počasí. Na tvářích a zadních stranách stehen vytváří výčesky, v kohoutku hřívu. Zbarvení je rezavé s bílým, černé s pálením s bílým, mramorově modré, modré.
CHARAKTER:
Vyhovující pes do rodiny s dětmi, snášenlivý, oddaný, věrný, lehce se cvičící. Kolie je silný a živý pes. Je velice oblíbená, o čemž svědčí i mnohodílný americký seriálový film „Lessie“ (i když v roli skotského ovčáckého psa zde vystupoval pes s přezdívkou Leddi).
PÉČE:
Nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PLEMENO:
FCI I. - Ovčáci a honáčtí psi.
Sekce 1 – Ovčáci s pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR:
CD
(více)

27.11.2008 12:33:58

Kern Terier

Kern Terier

Kern Terier je veselý, zručný, hbitý, šikovný, odvážný a smyslný pes s klidným charakterem.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Cairn Terrier
PŮVOD:
Vyšlechtěné ve Skotsku na ostrově Skai asi před 500 lety k lovu hlodavců, lišek a kun v horských podmínkách. Standard plemene byl uznán ve Velké Británii v roce 1931. Rozšířený, mimo Velkou Británii a její bývalé kolonie, v zemích Evropy i USA.
POPIS:
Výška v kohoutku 28-31 cm, hmotnost 6,5-7,3 kg. Hlava je trojúhlá, lebka široká. Čumák je dlouhý, zužující se k čumáku nosu, suchý, se silnými čelistmi. Oči jsou malé, tmavé, široce posazené. Čenich nosu je černý. Uši maličké, stojaté. Ocas je krátký, držící se „vesele“ (radostně). Srst je dlouhá, drsná, ježatá, s hustým a měkkým podsrstím. Zbarvení: rezavé, pískové, tygří a téměř černé.
VÝŠKA:
V kohoutku 28-31 cm.
VÁHA:
6,5-7,3 kg.
SRST:
Srst je dlouhá, drsná, ježatá, s hustým a měkkým podsrstím. Zbarvení: rezavé, pískové, tygří a téměř černé.
CHARAKTER:
Veselý, zručný, hbitý, šikovný, odvážný, smyslný pes s klidným charakterem. Domácí miláček.
PÉČE:
Vyžaduje se mít na paměti, že psi se mohou chovat agresivně, když se poprvé seznamují s dětmi. Miluje dlouhé procházky mimo město. Srst vyžaduje pravidelné rozčesávání drsným kartáčem a kovovým hřebenem.
PLEMENO:
FCI III. - Teriéři.
Sekce 1 - Málí teriéři.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
CR
(více)

27.11.2008 09:38:58

Kavkazský pastevecký pes

Kavkazský pastevecký pes
Kavkazský pastevecký pes jsou velice vytrvalí a dobře přizpůsobeni k extrémním podmínkám životního prostředí.
NÁZVY:
Caucasian Shepdog, Kavkazskaia Ovtcharka, Kaukasischer Schaferhund, Kaukazsky ovciak, Caucasian ovcharka, Owczarek kaukaski
PŮVOD:
Kavkazský pastevecký pes je známý ze středověku, pochází ze starodávných pasteveckých a strážně-hlídacích psů. Je rozšířen na územích bývalého SSSR, v Turecku i v Iránu. V závislosti na místních podmínkách a i způsobů držení (chování), se poskládalo (vzniklo)
několik druhů kavkazského ovčáckého psa: na horských územích jsou rozšířeni dlouhosrstí, ve stepích – krátkosrstí. Hlavně se využívá pro ochranu ovčích stád a strážní službu.
POPIS:
Kavkazský pastevecký pes je plemeno služebních psů ze skupiny dogovitých.
Kavkazský ovčácký pes je pes vyšší střední velikosti. Je to pevný pes, s dobře vyvinutými svaly a masivní kostrou. Hlava má širokou lebeční část, lícní kosti jsou silně rozvinuté. Morda je kratší než délka čela, málo zaostřena. Oči jsou tmavé, hluboce posazené. Čenich má Kavkazáček vystupující, černý, s dobře otevřenými, vyvinutými nozdrami. Krk je svalnatý, krátký. Hrudník je hluboký, kulatý. Břicho úměrně vtažené. Zadek je postavený horizontálně. Ocas je vysoko posazený, drží se srpovitě nebo v kole.
VÝŠKA:
64 - 72 cm.
VÁHA:
U psů 60 - 70 kg,
U fen 45 - 65 kg.
SRST:
Srst je rovná, hrubá, podsrstí je silně rozvinuté, světlejšího odstínu. Na hlavě a předních stranách nohou je vlas kratší, vydatně přiléhající. Štěněčí srst je měkčí než u dospělého psa. Zbarvení je pásmově šedivý, světlých a rezavých odstínů, hnědý, tygří, skvrnitý.
CHARAKTER:
Psi tohoto plemene jsou velice vytrvalí a dobře přizpůsobeni k extrémním podmínkám životního prostředí. Od přírody vlastní nedůvěřivost a hněv k cizím lidem.
PLEMENO:
FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní.
Skupina 2 Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi.
Sekce 2.2 Molossi, horští psi.
Bez pracovních zkoušek.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR:
KAO
(více)

27.11.2008 09:37:54

Jorkšírský terier

Jorkšírský terier


Yorkšírský teriér je velice veselý i společenský pes. Nádherně se chová ke všem členům rodiny i k jiným domácím zvířatům.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Jorkšírský terier (CZ), Yorkshire Terrier
PŮVOD:
Yorkie byl vyšlechtěno na konci 19. století, a to horníky a pracovníky z Uest – Rajdinga (město stojící v Jorkšír –Nottinghemském uhelném revíru). Štěňata Yorkšírského teriéra byla vyšlechtěna v údolí řeky Er a velice se podobají štěňatům Erdelterierů. Předpokládá se, že toto plemeno vzniklo křížením Skai-teriéra s plemenem černě pálených teriérů. Je zajímavé, že proto, aby toto malé plemeno mohli exportovat, museli přistoupit k velmi umělé selekci (pes váží maximálně 1 kg). Plemeno bylo uznáno FCI, AKC, UKC, KCGB, CKC, ANKC.
POPIS:
Yorkie je velice kompaktní pes, podobný na dlouhosrstého Toi-teriéra. Výška v kohoutku je 23 cm. Hmotnost do 3,2 kg (někdy i nižší). Hlava je zploštělá, s krátkým čumákem a černým čenichem nosu. Na hlavě je dlouhá srst jasně zlatavé barvy. Zvláště dlouhá srst je na čumáku a okolo uší. Zřetelně jasné je rozdělení barev: na hlavě je pouze zlatavě pálená, na krku a těle tmavá, modravě ocelová. Uši nejsou velké, tvarované do písmene „V“, stojaté nebo polo-stojaté. Ocas je pokrytý srstí tmavšího odstínu než na celém těle. Dle standardu srst nesmí padat z boků na podlahu a je pravidelně rozdělena od špičky nosu až ke konečku ocasu do pěšinky. Přiznané je modré zbarvení ocelového odstínu, se zlatavým pálením, u kořene tmavším. Štěňata tohoto plemene se rodí na svět zcela černí.
VÝŠKA:
Ideál 23 cm.
VÁHA:
Do 3,2 kg.
SRST:
Srst vyžaduje pečlivou a důkladnou péči.
CHARAKTER:
Yorkie je velice oddán svému majiteli, vyniká pevným zdravím. Je velice veselým i společenským psem. Nádherně se chová nejen ke všem členům rodiny, ale i k jiným domácím zvířatům.
PLEMENO:
FCI III. - Teriéři.
Sekce 1 - Toy teriéři.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
YT
ČÍSLO STANDARDU:
86 / 1994 (Velká Británie)

--------------------------------------------------------------------------------
(více)

27.11.2008 09:37:10

Jezevčík

Jezevčík


PŮVOD:
Podle typu srsti se jezevčíci dělí na hladkosrsté, dlouhosrsté a drsnosrsté. Hladkosrští jezevčíci se možná odštěpili ve 14. až 15. století od francouzských basetů a pinčů. Byli tedy pravděpodobně nejstaršími německými loveckými psy. Dlouhosrští jezevčíci, kteří vznikli křížením hladkosrstých jezevčíků se španěly, se objevili v 15. až 16. století. Drsnosrští jezevčíci vznikli na přelomu 17. a 18. století křížením hladkosrstých jezevčíků s kníračem a posledních sto let byli tito potomci kříženi ještě s Dandie dinmond teriérem. Roku 1888 byl v Německu založen „Klub milovníků jezevčíků“ a tehdy byl také přijat jejich první standard.
POPIS:
Jezevčíci jsou chováni po celém světě. Jezevčíci jsou silní, svalnatí psi, se značně protáhlým tělem a krátkýma nohama. Bez ohledu na krátkost svých končetin jezevčík nepůsobí neobratným dojmem.
VÁHA:
Jezevčík standard: do 9 kg, optimální 6,6 až 7 kg.
Jezevčík trpasličí: do 4 kg.
Jezevčík králičí: do 3,5 kg.
SRST:
Jezevčík hladkosrstý:
Krátká, hustá, lesklá, hladce přiléhavá, pevná.
Zbarvení:
a) Jednobarevné: Červená, červenožlutá, žlutá. Upřednostňuje se čistá barva.
b) Dvoubarevné: Temně černá nebo hnědá.
c) Skvrnité (tygrované, žíhané): Základní barvou je vždy tmavá barva (černá, červená nebo šedá).

Jezevčík drsnosrstý:
Stejnoměrně přiléhavá. Hustá, drátovitá.
Zbarvení:
a) Jednobarevné: Červená, červenožlutá, žlutá. Upřednostňuje se čistá barva.
b) Dvoubarevné: Temně černá nebo hnědá.
c) Skvrnité (tygrované, žíhané): Základní barvou je vždy tmavá barva (černá, červená nebo šedá).

Jezevčík dlouhosrstý:
Rovná, lesklá srst s podsadou, přiléhající, prodlužuje se na spodní straně těla.
Zbarvení:
a) Jednobarevné: Červená, červenožlutá, žlutá. Upřednostňuje se čistá barva.
b) Dvoubarevné: Temně černá nebo hnědá.
c) Skvrnité (tygrované, žíhané): Základní barvou je vždy tmavá barva (černá, červená nebo šedá).

CHARAKTER:
Jsou to chytří, živí psi, velice oddaní a věrní pánovi, výborní hlídači s pronikavým hlasem.
PÉČE:
Mají rádi dlouhé procházky. Jejich konstituce jim neumožňuje skákat po vertikální ose. Tento pohyb by mohl vést k poškození páteře, zvláště má-li pes nadváhu.
PLEMENO:
FCI IV. - Jezevčíci.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
J, JTK
ČÍSLO STANDARDU:
148 / 09.05.2001 (Německo)
(více)

27.11.2008 09:36:25

Jack Russelův Teriér

Jack Russelův Teriér


Jack Russelův Teriér je přívětivý, dobře přizpůsobivý k životu v domácnosti.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Jack Russell Terrier
PŮVOD:
Plemeno bylo vyšlechtěno počátkem 19. století ve Velké Británii, jejich milovníkem a lovcem z Devonshiru, Jackem Russelem. Byl to nadšený lovec lišek a potřeboval psa, který je odvážný s bojovým duchem pro lov lišek.
POPIS:
Plemeno loveckých psů, které je pro velké množství barevných variet, rozměrů a vzrůstů oficiálně neuznané. Standard byl potvrzen pouze Klubem milovníků tohoto plemene ve Velké Británii. Jeden ze známých Jack Russel teriérů byl v 80. letech se svým pánem, sirem Finnesem, jak na severním, tak na jižním pólu. Oči jsou malé, mandlového tvaru. Uši jsou polo-visící, překlopené dopředu, ve formě latinského písmene V, přilnuté k hlavě. Hruď není široká. Ocas je vysoko postavený. Tento pes je v chovatelství velice populární.
VÝŠKA:
V kohoutku asi 28 cm, výška však není standardní.
SRST:
Srst je rovná, hustá, přiléhavá s dobrou podsadou. Barva je bílá s černými nebo tmavě rezavými skvrnami.
CHARAKTER:
Je to pes přívětivý, dobře přizpůsobivý k životu v domácích podmínkách, je miláčkem všech. Dobrý lovec, odvážný krysař, vhodný pro hlídací službu.
PÉČE:
Nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
PLEMENO:
FCI III. - Teriéři.
Sekce 2 - Malí teriéři.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
JRT

Jack Russelův Teriér je přívětivý, dobře přizpůsobivý k životu v domácnosti.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Jack Russell Terrier
PŮVOD:
Plemeno bylo vyšlechtěno počátkem 19. století ve Velké Británii, jejich milovníkem a lovcem z Devonshiru, Jackem Russelem. Byl to nadšený lovec lišek a potřeboval psa, který je odvážný s bojovým duchem pro lov lišek.
POPIS:
Plemeno loveckých psů, které je pro velké množství barevných variet, rozměrů a vzrůstů oficiálně neuznané. Standard byl potvrzen pouze Klubem milovníků tohoto plemene ve Velké Británii. Jeden ze známých Jack Russel teriérů byl v 80. letech se svým pánem, sirem Finnesem, jak na severním, tak na jižním pólu. Oči jsou malé, mandlového tvaru. Uši jsou polo-visící, překlopené dopředu, ve formě latinského písmene V, přilnuté k hlavě. Hruď není široká. Ocas je vysoko postavený. Tento pes je v chovatelství velice populární.
VÝŠKA:
V kohoutku asi 28 cm, výška však není standardní.
SRST:
Srst je rovná, hustá, přiléhavá s dobrou podsadou. Barva je bílá s černými nebo tmavě rezavými skvrnami.
CHARAKTER:
Je to pes přívětivý, dobře přizpůsobivý k životu v domácích podmínkách, je miláčkem všech. Dobrý lovec, odvážný krysař, vhodný pro hlídací službu.
PÉČE:
Nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
PLEMENO:
FCI III. - Teriéři.
Sekce 2 - Malí teriéři.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
JRT
(více)

27.11.2008 09:35:01

Irský vlkodav

Irský vlkodav


Irský vlkodav je velice nádherné plemeno, dokáže ohlídat dům, je maximálně věrný a je si vědom své síly.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Irish Wolfhound
PŮVOD:
Země původu: Irsko. Tento masivní pes, kterého původně používali Keltové k lovu vlků, byl pravděpodobně do Irska dovezen Římany.
POPIS:
Čenich: Dlouhý a mírně zašpičatělý
Skus: Ideální je nůžkový, přijatelné jsou lehčí odchylky
Uši: Malé, složené, nesené stejně jako u greyhounda.
Krk: dlouhý, silný a svalnatý, klenutý, bez volné kůže tvořící záhyby.
Hrudník: Velmi hluboký, prsa široká
Hřbet: Raději delší než krátký, bedra mírně klenutá
Břicho: Vtažené
Ocas: Dlouhý a nesený v mírném oblouku. Dobře osrstěný.
Nohy: Jsou velmi svalnaté, předloktí mají silné a rovné kosti.
Tlapky: Přiměřeně velké, okrouhlé, nevytáčejí se ven ani dovnitř. Prsty sevřené a klenuté, se silnými ohnutými drápy.
CHARAKTER:
Je přítulný a věrný, vynikající společník a výkonný hlídací pes.
VÝŠKA:
71 - 90cm.
VÁHA:
40 - 55 kg.
SRST:
Hrubá a tvrdá na celém těle a hlavě. Zvlášť dlouhá a hrubá nad očima a na spodní čelisti.
Barva a znaky: uznávané barvy jsou šedá, žíhaná, červená, černá, čistě bílá a jiné barvy, které se objevují u deerhounda.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
11 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI – Skupina 10 - chrti.
Sekce – 2-hrubosrstí chrti
(více)

27.11.2008 09:34:14

Irský setr

Irský setr


Irský setr (Irish Red Setter) je svérázný, osobitý, atletický a velice kvalitní pes, s laskavým výrazem. Má značně vyvážené proporce. Svým temperamentem je horlivý a aktivní, povahou pak inteligentní, laskavý a velmi loajální.
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Irish Red Setter; čes.: Irský setr
PŮVOD:
Irský setr (Irish Red Setter) byl vyšlechtěn v Irsku jako lovecký pes. Vznikl křížením Irského červenobílého setra (Irish Red and White Setter) a neznámého vskutku červeně zbarveného psa. Jako čistý typ byl identifikován v 18. století. Irský Red Setter Club byl založený v roce 1882, a to především s cílem podporovat jeho chov. Tento klub vydal v roce 1886 chovný standard plemene a organizoval zkoušky loveckých psů a od této doby také udával plemenný standard. V roce 1998 klub publikoval pracovní styl plemene. Standard a pracovní styl společně popisují fyzickou formu a pracovní schopnosti plemene.
Irský červený setr (Irish Red Setter) se během let vyvinul do vytrvalého, zdravého a inteligentního psa, který má nejen vynikající pracovní schopnosti, ale také ohromnou životní sílu.
POPIS:
Irský setr (Irish Red Setter) je pes velice vyvážených proporcí.
Hlavu má dlouhou a hubenou. Čenich a lebka jsou stejné délky a paralelních linií. Lebku má oválnou s dobře ohraničeným týlovým výčnělkem. Stop je dobře definovaný. Nos má široce otevřená chřípí, jeho zbarvení je tmavě mahagonové, tmavě ořechové nebo černé. Čelisti mají téměř stejnou délku. Oči by neměly být příliš velké, mají tmavě lískovou nebo tmavě hnědou barvu. Uši jsou mírné velikosti a jemné textury, nízko, poněkud dozadu posazené, svěšené blízko u hlavy. Krk je poněkud delší, velmi svalnatý, ne příliš silný a mírně klenutý. Tělo je vždy úměrné velikosti psa. Hruď má hlubokou, vpředu dosti úzkou. Bedra má svalnatá a mírně klenutá. Ocas je mírné délky, úměrný k velikosti psa, dosti nízko posazený, u kořene silný, směrem ke konci se zužuje, je nošený v úrovni nebo pod linií zad. Přední končetiny má rovné, šlachovité a dobrých kostí. Zadeček má silný a široký. Zadní končetiny jsou od boků ke hleznům dlouhé a svalnaté, od hlezen k tlapkám pak krátké a silné. Tlapky má malé a velmi pevné, se silnými a klenutými prsty blízko u sebe. Pohyb je volný, při chůzi je hlava držená vysoko. Přední končetiny směřují dobře vpřed, jsou však zvedány jen nízko. Křížení nebo proplétání končetin je nepřijatelné.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 58 až 67 cm.
Fena má v kohoutku 55 až 62 cm.
VÁHA:
Irský setr (Irish Red Setter) váží v rozmezí 27 až 32 kg.
SRST:
Irský setr (Irish Red Setter) má na hlavě, předních stranách končetin a na konečcích ocasu srst krátkou a jemnou, na ostatních částech těla a končetin je mírně delší. Srst je hladká a zcela prostá kudrlin či kadeří. Na horních částech uší je srst pernatá, dlouhá a hedvábná. Na zadních částech předních i zadních končetin je srst dlouhá a jemná. Poctivé množství srsti je také na břiše, její kraje mohou být rozšířené až na hruď a hrdlo. Tlapky jsou mezi prsty dobře pernaté. Ocas je pokrytý třásněmi mírně dlouhých chlupů. Každé zpeření je rovné a hladké. Zbarvení je bohatě kaštanové, avšak bez stopy černé. Bílé zbarvení na hrudi, hrdle a prstech nebo malá bílá hvězda na čele či úzký pruh nebo požár na nosu nebo na tváři nejsou příčinou diskvalifikace.
CHARAKTER:
Irský setr (Irish Red Setter) je svérázný, osobitý, atletický a velice kvalitní pes, s laskavým výrazem. Má značně vyvážené proporce. Svým temperamentem je horlivý a aktivní, povahou pak inteligentní, laskavý a velmi loajální.
PÉČE:
Irský setr (Irish Red Setter) má srst, jenž potřebuje pravidelnou údržbu. Několikrát ročně musí být starší srst trimována. Také je nutné pravidelné kartáčování, asi 2 krát týdně. Chlupy z okolí zvukovodu nezapomínejte odstřihávat, jinak ouškům hrozí časté záněty.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Irský setr (Irish Red Setter) se průměrně dožívá 13 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Vystavovač a aportér.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI VII. - Ohaři.
Sekce 2 – Britští a irští ohaři a setři.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
IS
ČÍSLO STANDARDU:
120/ 02. 04. 2001 (Irsko)
(více)

27.11.2008 09:33:21

Hovawart

Hovawart


Hovawart je věrný přítel a průvodce člověka, avšak familiárnost ve svém vztahu nesnáší.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Hovawart
PŮVOD:
Starodávné německé plemeno. Ve středověku Hovawarta drželi hlavně v selských staveních jako hlídacího psa. Hovawart byl oblíben jak u domkářů, tak i německých aristokratů. Pojmenování plemene se překládá jako „stráž domu“. S časem psi tohoto plemene zcela zmizeli. Teprve po druhé světové válce se nadšenci odvážili vyhledat několik jedinců. Pro záchranu plemene jim pravděpodobně přilili krev leonbergra a novofundlanda. V dnešní době se plemeno úspěšně rozvíjí v Německu i ve Velké Británii a v roce 1990 se objevilo i ve Východní Evropě.
POPIS:
Jde o plemeno služebních psů.
Hlava je široká, okrouhlá. Čelo široké, svírající, přechod na čumák je jasně zřetelný. Čumák je středně dlouhý, přiměřeně zaostřený. Uši visící, posazené daleko jeden od druhého. Hrudník je hluboký, prostorný. Záda rovná. Ocas dlouhý, u základu tlustý, pokrytý bohatým vlasem.
VÝŠKA:
V kohoutku
u psů – 63-70 cm,
u feny 58-65 cm.
VÁHA:
25-40 kg
SRST:
Srst prodloužená, hustá, hedvábná, měkká, leží volnými vlnkami. Zbarvení: černé, černé s nádechem, plavé (žlutavé s černou maskou).
CHARAKTER:
Hovawart – věrný přítel a průvodce člověka. Je mu vlastní společnost, avšak familiárnost ve svém vztahu nesnáší. Ovládá mžikové reakce bleskurychlým pohybem. Dobře se trénuje k hlídací a strážní službě.
PLEMENO:
FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi.
Sekce 2.2 Molossi, horští psi.
Bez pracovních zkoušek.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
HW
(více)

27.11.2008 09:31:02

Havanský psík

Havanský psík


Havanský psík je chytrý a poslušný pes, oddaný své rodině. Je to skvělý přítel a společník.
ANGLICKÝ NÁZEV:
fr.: Bichon Havanais; angl.: Havanese; čes.:Havanský psík, Havanský bišonek
PŮVOD:
Havanský psík patří do skupiny bišonků, známých již od 17. a 18. století. Lze předpokládat, že tito psi byli španělskými osídlenci přivezeni na Kubu, kde došlo k jejich přeměně a odlišení od ostatních bišonků. Po několik staletí byli ve Španělsku oblíbení psi, které Havanský psík připomíná svým vzhledem, veselou povahou a strukturou srsti. Začátkem 20. století byla existence plemene ohrožena, ale zásluhou chovatelů v USA byl Havanský psík zachráněn a dále šířen, jeho zániku se tak zabránilo.
POPIS:
Havanský psík je statný, malý pes, pes silné konstituce, téměř hranatého tvaru. Končetiny jsou silné. Je hojně pokrytý měkkou,dlouhou, hustou a zvlněnou srstí. Jeho pohyb je živý a pružný. Výjimečně snadno a lehce se cvičí. Je laskavý, přirozeně šťastný a přívětivý, také však okouzlující a hravý, je v něm ukrytý malá kousek šaška. Miluje děti a s nimi nekonečné hry.
Hlava je střední délky, s širokou, mírně zakulacenou lebkou a vystouplým čelem. Čenich je černý, postupně se zužující. Rty má jemné, těsné a hubené, líce jsou jemné a nenápadné. Oči jsou velké, mají mandlový tvar a hnědé zbarvení v odstínu tak tmavém, jak je to jen možné. Uši má posazeny vcelku vysoko, volně spadají podél lící, jsou lehce kulatě zakončeny. Krk je střední délky. Délka těla mírně přesahuje jeho výšku v kohoutku. Záda jsou rovná, nad ledvinami mírně klenutá. Ocas je nesený vysoko, je buď ve tvaru biskupské berly nebo je rolovaně přetočen přes záda, je vybaven pernatou, dlouhou srstí, hedvábné struktury. Přední nohy má rovné, souběžné a štíhlé, jejich kosti však mají dobrou strukturu. Vzdálenost od země k lokti nesmí být větší než vzdálenost mezi loktem a kohoutkem. V závislosti na jeho od přírody šťastné povaze má Havanský psík překvapivě lehký krok a pružnou chůzi.
VÝŠKA:
Havanský psík má v kohoutku 23 až 27 cm, s tolerancí od 21 do 29 cm.
VÁHA:
Havanský psík váží v rozmezí 3 až 6 kg. (Standard FCI přesnou váhu neuvádí.)
SRST:
Havanský psík má podsrstí vlněné, avšak ne příliš rozvinuté. Jeho krysí srst je velmi dlouhá, u dospělého psa měří 12 až 18 cm, je měkká, jemná a vlněná, může mít zvlněnou nebo kadeřavou formu. Veškeré úpravy srsti, zastřihávání nebo trimování jsou zakázány. Pouze úprava konečků srsti na tlapkách je povolena, a také mírné zastřihnutí srsti na čele, tak aby zcela nepřekrývala oči, je povolené.
Existují 2 druhy zbarvení:
1.)vzácné čistě bílé, s různými odstíny srnčí hnědé a havanské hnědé (tabáková, červenohnědá) ,
2.)povolené je také uznané zbarvení či místa (bílé, srnčí, havanské hnědé) s černými skvrnami a zcela černé.
CHARAKTER:
Havanský psík je chytrý a poslušný pes, oddaný své rodině, zbožňuje děti, k neznámým lidem se však někteří jedinci chovají podezřívavě. Je to skvělý přítel a společník pro všechny členy rodiny.
PÉČE:
Havanský psík má srst, která vyžaduje mnoho péče. Je nutné ji pravidelně a pečlivě kartáčovat a česat, a také potírat speciálním roztokem proti lámání chlupů. Chlupy, které vyrůstají mezi polštářky na tlapkách musíme pravidelně zastřihávat.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Havanský psík se průměrně dožívá 14 až 15 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Společník.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI IX. - Společenská plemena a toy.
Sekce 1 – Bišonci a příbuzná plemena.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
HAV
ČÍSLO STANDARDU:
250/ 11. 05. 1980 (Velká Británie)


(více)

27.11.2008 09:30:05

Foxhaund

Foxhaund


Foxhaund (Foxhound) se hodnotí jako temperamentní lovec, vždy připravený vytrvale pronásledovat svůj úlovek, klidně celý den a při jakémkoliv počasí.
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Foxhound; čes.: Foxhaund
odvozené z angl. “fox”-liška a “hound”-lovecký pes, honič.
PŮVOD:
Foxhaund (Foxhound) má svůj původ v Anglii, již v 15. až 16. století, kdy v houfu foxhoundů honili lišky. V roce 1650 tyto psy zavezli do severní Ameriky, kde na jejich základě vyšlechtili Amerického foxhounda. V 19. století bylo plemeno široce rozšířené v Evropě, Kanadě i Americe.
POPIS:
Odlišujeme Anglického foxhounda a Amerického foxhounda.
Foxhaund (Foxhound) je typický lovecký pes, který je vytrvalý a svalnatý. Je to neobyčejně rychlý pes s pevnou kostrou. Vyznačuje se hlasitým a zavilým štěkotem. V současné době plemeno pomalu mizí.
SRST:
Foxhaund (Foxhound) má krátkou srst, která je dobře přiléhající. Zbarvení je různé.
CHARAKTER:
Foxhaund má silný hlas, ostrý čich, pevnou a odlonou konstituci a také dobře vychází s ostatními psy. Ačkoliv bývají zřídkakdy chováni jako domácí mazlíčci, jsou velmi společenští. Díky silnému hlasu se hodí také jako hlídači. Není snadné je vycvičit k poslušnosti, ale pokud jsou dobře vycvičeni, bývají věrní, milí a dobře naladění.
PÉČE:
Foxhaund (Foxhound) potřebuje zajistit dostatek pravidelného pohybu a dlouhých procházek. Jeho srst udržujte čistou a pravidelně vyčesávejte gumovou rukavicí.

--------------------------------------------------------------------------------
(více)

27.11.2008 09:29:44

Flat Coated Retriever

Flat Coated Retriever


Flat Coated Retriever všeobecně nadaný pes s vrozenými loveckými vlastnostmi, optimistický a přátelský
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Flat Coated Retriever
PŮVOD:
Velká Británie. Toto plemeno bylo oblíbené hlavně v prvních desetiletích našeho století a dnes prožívá v západní Evropě opět renesanci. V České republice byli flat coated retrievři hodně dlouho téměř neznámí.
POPIS:
Flat Coated Retriever je bystrý, živý pes střední velikosti, inteligentního výrazu, který se vyznačuje silou bez nemotornosti a plemenným typem bez přílišné vyzáblosti. Má lehký, plynulý, přímý a vydatný pohyb při pohledu zepředu i zezadu.
VÝŠKA:
Flat Coated Retriever má v kohoutku přibližně psi 59 - 61,5 cm, feny 56,5 - 59 cm.
VÁHA:
Flat Coated Retriever váží v rozmezí psi 27 - 36 kg, feny 25 - 32 kg.
SRST:
Flat Coated Retriever má hustou, jemné až středně hrubou, ale kvalitní, přilehlou jak jen to je možné srst. Končetiny a prut jsou dobře osrstěné. Plné osrstění v dospělosti zvyšuje eleganci jedince. Zbarvení může být pouze černé nebo játrově hnědé.
CHARAKTER:
Flat Coated Retriever má přátelský a klidný charakter. Je to všeobecně nadaný pes s vrozenými loveckými vlastnostmi, optimistický a přátelský, což ukazuje veselým pohybem prutu.
PÉČE:
Flat Coated Retriever potřebuje dlouhé procházky, v horských podmínkách se cítí špatně.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Flat Coated Retriever se průměrně dožívá 12 až 13 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Aportér kořisti.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI VIII. - Retrívři, slídiči a vodní psi
Sekce 2 – Slídiči.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
FCR
ČÍSLO STANDARDU:
121/ 29. 01. 1999 (Velká Británie)

--------------------------------------------------------------------------------
(více)

27.11.2008 09:28:20

Faraónský pes

Faraónský pes


Faraónský pes je plemeno krátkosrstých loveckých psů. Chytrý, věrný a hravý pes, dobře se cítí mezi dětmi.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Pharaoh Hound, Kelb-tal Fenek
PŮVOD:
Dávnověké plemeno psů, známé již před více než 5 tisíci let, o čemž svědčí nálezy kreseb a zobrazení Faraónských psů ve staroegyptských hrobkách. Předpokládá se, že féničtí kupci zavezli toto plemeno na ostrov ve Středozemním moři, kde se tito psi po celá tisíciletí rozmnožovali v čistotě. V roce 1920 se Faraónský pes dostal do Velké Británie, ihned však velký úspěch nesklidil. Teprve po 40ti letech od přivezení, zde začali mít tito psi mít větší popularitu. V roce 1968 byli přiznáni ve Velké Británii, poté i v Kanadě, ale teprve v roce 1975 byli oficiálně přiznáni. Ve východní Evropě a v dalších zemích mají pouze jednotlivé exempláře.
POPIS:
Využívá se hlavně jako pes-společník, třebaže může lovit jako stopař i „po zraku“.
Pes je středního vzrůstu, s majestátním držením těla a ušlechtilými obrysy. Vyznačuje se neobvyklou krásou a elegancí, vyzývající pocit nadšení. Hlava je dlouhá, ve tvaru tupého klínu. Přechod od čela na čenich je vyrovnaný. Čenich nosu je velký, tělové barvy. Oči jsou jantarové, nevelké a oválné. Uši mají trojúhelníkový tvar, jsou stojaté a vysoko posazené. Hrudník má spuštěný až k loktům. Ocas je středně vysoko nasazený, u kořene dost silný, prudce se zužující ke konci, při vzrušení nesený vzhůru a srpovitě zahnutý.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 56 až 63,5 cm (ideál je 56 cm).
Fena má v kohoutku 53 až 61 cm (ideál je 53 cm).
VÁHA:
20 - 25kg.
SRST:
Srst je lesklá a přiléhající. Zbarvení je rezavě hnědé různé sytosti, povoleny jsou i bílé značky na hrudi a prstech. Žádoucí je bílý koneček ocasu.
CHARAKTER:
Chytrý, věrný a hravý pes, cítí se dobře mezi dětmi. K cizím lidem je zpočátku nedůvěřivý. Pro držení v domácích podmínkách se nehodí.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
12 - 14 let
PÉČE:
Nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PLEMENO:
FCI V. - Špicové a primitivní typy.
Sekce 6 - Primitivní plemeno.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
FC
(více)

27.11.2008 09:27:29

Dobrman

Dobrman


Dobrman je populární plemeno vynikajících hlídačů a obranářů.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Dobermann, Dobrman Pinscher
PŮVOD:
Plemeno bylo vyšlechtěno v Německu, ve městě Anolda, v durynské oblasti na konci 19. století. O jeho vyšlechtění se zasloužil L. Doberman, výběrčí daní a majitel útulku pro psy. Projezdil celou zemi a hledal vhodné psy pro křížení, aby vyšlechtil vhodné plemeno hlídačů a obranářů. To se mu za pomoci přátel podařilo. Jako základ byl vzat agresivní a ostražitý Německý pinč a k němu byla přidána krev Rotvailera, možná i Manchesterského teriéra, a také možná Anglického chrta. Během krátké doby se mu podařilo vyšlechtit psa podle svých představ.
POPIS:
Plemeno služební. Druhý název je Dobrman Pinscher. Plemeno Dobrmana je příhodné pro policejní, hlídací a vojenskou službu. Do jiných států byl Dobrman přivezen v rokce 1902.
Pes je kompaktní, silný, svalnatý, dobrý hlídač i útočník. Hlava je dlouhá s plochým temenem. Linie temena a nosu je ve stejné úrovni. U černo-pálených psů bývá čenich černý, u ostatních je v tónu barvy srsti. Hruď je mohutná, čtvercovitě vyvinutá, svalnatá, břicho je vtažené, záda přímá. Tlapy mohutné, kompaktní, paralelně postavené. Ocas je nasazen v úrovni hřbetu. Dobrman je populární plemeno.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 68 až 72 cm.
Fena má v kohoutku 63 až 68 cm.
VÁHA:
U psů 40 až 45 kg.
U fen 32 až 35 kg.
SRST:
Srst je krátká, hladká, tvrdá, těsně přiléhající k tělu. Barevné variety: černá, hnědá, modrá, plavá s rezavými odznaky nad očima, na nose, hrdle a ocase.
CHARAKTER:
Vyniká ostražitostí a nebojácností, je vynikající hlídač a obranář. Založením je Dobrman mírumilovný, přátelský, v rodině velmi přítulný a milující děti. Přilne však jen ke členům rodiny svého pána.
PÉČE:
Krátká srst potřebuje jen minimální péči, ale problematický je chov Dobrmanů v chladném prostředí, je nutné jej držet v teple a v suchu.
PLEMENO:
FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní.
Sekce 1: Pinčové a knírači s pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
DB
(více)

27.11.2008 09:26:50

Dandie Dinmont Terier

Dandie Dinmont Terier


Dandie Dinmont Terier je báječný přítel, který obohacuje pána i sebe.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Dandie Dinmont Terrier
PŮVOD:
Je vyšlechtěno na bázi starých schettlandských teriérů s visícíma ušima. Roku 1820 plemeno vyšlechtil schettlandský chovatel, farmář D. Davidson, pospaný v románu Waltra Scotta, Marmion, pod jménem Dandie Dunmont. Odtud i název plemene.
POPIS:
Plemeno loveckých psů. V minulosti to byl znamenitý lovec. Jeho nynější název je Dinmont terier. Odlišuje se od většiny teriérů svým dlouhým tělem, širokou lebkou s vyvinutými čelistmi, sytě černým čenichem a dlouhým rozevlátým ocasem. Hlava je mohutná, kulatá, čelo vypouklé. Je ověnčena čepičkou z měkké hedvábné srsti. Oči jsou velké a kulaté, tmavé, posazené nízko a daleko od sebe. Uši jsou přilehlé k hlavě, visící. Ocas je celkem krátký okolo 10 cm, pokrytý srstí tmavšího odstínu než na těle. Vespod srst není tak hustá, je světlejší a nevelký převis přechází ke konci ocasu.
VÝŠKA:
V kohoutku 20 až 28 cm.
VÁHA:
Asi 8,2 až 11 kg.
SRST:
Je přibližně 5 cm dlouhá, směs hebké husté podsady a tvrdší horní srsti. Není tuhá a drátovitá.
Zbarvení:
a). Pepř.
b). Hořčicově žluté.
Jsou přípustné bílé chlupy na hrudníku a bílé špičky prstů.
Bílé tlapy jsou nežádoucí.
CHARAKTER:
Dandie Dinmont Terier je odvážný, věrný a veselý pes. Je to hravý a pracovní teriér. Je nezávislý, velmi inteligentní, odhodlaný a přítulný. Potřebuje přísné vedení. Je báječným přítelem, který těší svého pána. Je to nezávislý a šlechetný pes.
PÉČE:
Má rád dlouhé procházky bez vodítka a fyzickou zátěž. Podle poznámky zkušební chovatelky vyžaduje specefickou péči o srst.
PLEMENO:
FCI III. - Teriéři.
Sekce 2 - Málí teriéři.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
DDT
(více)

27.11.2008 09:25:48

Dalmatin

Dalmatin


Dalmatin je nesobecký a přátelský pes. Není plachý nebo váhající, ani nervózní či agresivní. Je zvědavý na to, co se kolem něho děje. Ke své rodině je velice přítulný.
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Dalmatian; čes.: Dalmatin

PŮVOD:
Dalmatin je plemenem, které do naší současnosti přišlo z dávných hlubin věku. Dalmatin má dodnes nejasný původ, který prozatím spočívá jen na domněnkách. Z ilustrací objevených ve starověkých hrobkách faraonů a podobných malbách datovaných do období 16. až 18. století, lze doufat či předpokládat, že Dalmatin existuje již 1000 let. Církevní kronika ze 14. století a z roku 1719 s jistotou podotýká, že Dalmatin má svůj původ ve Středozemí a zvláště v okolí Dalmatinského pobřeží. Dřívější ilustrace plemene můžeme naleznout na obrázcích italských malířů ze 16. století a na freskách v Zaostrogu v Dalmácii, které mohou být datovány přibližně do roku 1710. Práce napsaná Thomasem Bewickem, publikovaná v roce 1792 popisuje kresbu a popis Dalmatina, kterého Bewick přiřazuje ke kočárovým psům. V 18. století tedy byli ve Velké Británii velice populární. Běhali před kočáry a uvolňovali jim cestu. V roce 1959 byl ve studiu Walta Disneye natočen film „101 dalmatinů“. Tím Dalmatin získal velkou popularitu. První standard pro Dalmatina byl napsán angličanem jménem Vero Shaw v roce 1882. V roce 1890 byl tento standard přenesený do oficiálního plemenného standardu. Plemenu bylo přiznáno FCI, AKC, KCGB, CKC, ANKC.
POPIS:
Dalmatin je společenský a rodinný pes, který je vhodný pro vycvičení k různým účelům.
Je dobře vyvážený, výrazně skvrnitý, silný, svalnatý a aktivní pes. V liniích je souměrný, není hřmotný ani hrubý, dřívější kočárový pes, schopný velké výdrže, vytrvalosti a rychlosti. Délka těla je v poměru k jeho výšce v kohoutku 10:9. Délka lebky je v poměru k délce jeho čenichu 1:1.
Hlavu má přiměřeně dlouhou. Lebku má plochou, mezi ušima dosti širokou, dobře ohraničenou spánky, s nepatrnou čelní brázdou, zcela bez vrásek. Kůže nosu je u černo tečkované varianty vždy černá, u játrově tečkované varianty je vždy hnědá. Čenich je dlouhý, silný, nikdy jakoby „ustřižený“. Nosní most je rovný a paralelní k horní linii lebky. Rty jsou čisté, dobře přiléhající, nesvěšené. Oči má posazené dosti od sebe, jsou středně velké, zakulacené, jasné, s jiskřivým, inteligentním a ostražitým výrazem. U černě tečkovaných psů jsou tmavě hnědé, u játrově zbavených psů jsou světle hnědé. Oční linky jsou u černě tečkovaných psů černé, u játrově tečkovaných psů jsou játrově hnědé. Uši má posazené dosti vysoko, mírně větší, u základu spíše širší, jsou svěšené u hlavy, postupně se zužují ke kulatému bodu. Krk má dosti dlouhý, hezky klenutý, směrem k hlavě se zužuje. Záda má silná a vyrovnaná, s dobře ohraničeným kohoutkem. Hruď je nepříliš široká, avšak hluboká a prostorná, měla by dosahovat k loktům. Boky má úzké. Břicho je směrem k bedrům zřetelně podkasané. Ocas je u základu silný, směrem ke konci se zužuje, není posazený ani příliš, nízko, ani vysoko, dosahuje přibližně k hleznům, v klidu je nesený svěšený, s poslední třetinou nepatrně zatočenou nahoru. Přední končetiny jsou dokonale rovné. Ramena má mírně šikmá, čistá a svalnatá. Lokty má blízko u těla. Zadeček má kulatý, čistý a svalnatý. Tlapky jsou okrouhlé, kompaktní, s dobře klenutými prsty, polštářky má kulaté a pružné. Drápky jsou u černě tečkovaných psů černé nebo bílé, u játrově tečkovaných psů jsou hnědé nebo bílé. Pohyb je obrovsky volný, chůze je silná, hladká, rytmicky akční, s dlouhými kroky.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 56 až 61 cm.
Fena má v kohoutku 54 až 59 cm.
VÁHA:
Pes váží přibližně 27 až 32 kg.
Fena váží přibližně 24 až 29 kg.
SRST:
Dalmatin má krátkou, hustou, tvrdou a uhlazenou srst. Základní zbarvení je čistě bílé, černě tečkovaná varianta je poseta černými skvrnami, játrově tečkovaná varianta je poseta hnědými skvrnami. Skvrny se nesetkávají, jsou okrouhlé, dobře definované a rozmístěné jak nejlépe to lze. Jejich velikost je přibližně 2 až 3 cm. Skvrny na hlavě, ocasu a na koncích jsou menší, než na zbytku těla.
CHARAKTER:
Dalmatin je nesobecký a přátelský pes. Není plachý nebo váhající, ani nervózní či agresivní. Dobrý hlídač, nebo ochranář z něho tedy nebude. Ve společnosti lidí se cítí moc dobře, je zvědavý na to, co se kolem něho děje. Ke své rodině je velice přítulný. Miluje děti a svému pánovi je velice oddaný.
PÉČE:
Dalmatin má srst, která po celý rok líná. Proto je pravidelně již z jeho těla odstraňujte gumovou masážní rukavicí. Dalmatin potřebuje dostatek pravidelného pohybu a dlouhé procházky. Občas mu kontrolujte a čistěte ouška a zvukovod. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Dalmatin se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký a kočárový pes.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 3 – Honiči – příbuzná plemena.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
DA
ČÍSLO STANDARDU:
153/ 14. 04. 1999 (Velká Británie)





--------------------------------------------------------------------------------

(více)

27.11.2008 09:25:04

Čivava

Čivava


Čivava je rychlý, odvážný, živý a pohotový pes, s velikým srdíčkem. Je velice oddaná svým chovatelům, přesto však nadmíru smělá. Čivava je nejmenší pejsek na světě.Proslavila se hlavně televizní reklamou .
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Chihuahua; čes.: Čivava
PŮVOD:
Čivava je považován za nejmenšího čistokrevného psa na světě. Svým jménem nese název největšího státu Mexika – Chihuahua.
Předpokládá se, že tito malí pejsci žili v dávných dobách divočině a byli obdivováni již Aztéky. Až v 9. století v době Toltecké civilizace byli chyceni, domestifikováni a šířeni místními obyvateli. Představitel tohoto malého pejska – hračky, nazvaný Techichi, který žil ve městě Tula, sloužil jako vzor ke zdobení místní městské architektury. Tyto sošky jsou dnešní Čivavě velmi podobné.
V Evropě získala Čivava oblibu zejména díky italské zpěvačce Adelaine Patti, které v roce 1890 prezident Mexika věnoval tohoto malého pejska, ukrytého v kytici květů. Dalším známým příznivcem Čivavy byl Ksavy Kjuga, ředitel tanečního souboru, populárního ve 40. letech 20. století, který s malou čivavou v podpaždí často dirigoval. V současné době využívají specialisté, kteří se zabývají chovem Čivavy, také odebírání psů amerického původu.
POPIS:
Jde o plemeno malých společenských psů.
Čivava je droboučký pejsek, kompaktního těla. Důležitým znakem je lebka ve tvaru jablka a jeho poněkud delší ocas, nesený velice vysoko, buď zakřivený nebo zformovaný do půlkruhu, s konečkem směřujícím k bedrům. Délka těla mírně převyšuje jeho výšku v kohoutku. Nicméně je, obzvláště u psů, požadovaný tvar těla do čtverce. U fen je však z důvodu funkce reprodukce mírně delší tvar těla povolen.
Čivava má kulatou lebku, ve tvaru jablka, což je pro toto plemeno charakteristickým znakem (preferuje se bez lupínku, ačkoliv malý lupínek na hlavě je povolen). Stop je dobře značený, široký a hluboký. Nos je mírně kratší, směřující mírně nahoru, povolen v jakékoliv barvě. Čenich je krátký, z pohledu ze strany rovný, široký v kořeni, ke konci se zužuje. Rty má mírné, dobře uzavřené. Líce jsou jen mírně vyvinuté. Oči jsou velké, velmi výrazné, avšak nevyčnívají, upřednostňovány jsou tmavě zbarvené. Světlé oči jsou přípustné, ne však požadované. Uši má velké, vzpřímené, široce otevřené, u kořene široké, postupně se zužují k jejich mírně kulatému konci. Ve stavu odpočinku jsou nakloněné do úhlu 45 stupňů. Krk je mírně klenutý, střední délky, u psů je silnější, než u fenek., vždy však bez laloku. U dlouhosrsté Čivavy je přítomnost bohatého „límce“ kolem krku vysoce žádaná. Tělo má kompaktní, dobře stavěné, s jen mírně značeným kohoutkem. Záda jsou krátká a jemná. Hrudník je široký, hloubkou dosahuje až k loktům. Volné či ochablé břicho je povolené, ne však požadované. Ocas je vysoko posazený, vzhledem rovný, mírné délky, u kořene široký, směrem ke konci zašpičatělý. Držení ocasu je důležitým znakem plemene. Jeho osrstění závisí na druhu plemene, je však vždy v souladu se srstí na těle. Srst u dlouhosrsté Čivavy vytváří na ocase krásný „chochol“. Stylem chůze je Čivava aktivní, kroky má dlouhé a pružné, s dobrým dosahem. Z pohledu zezadu by se měly zadní nohy pohybovat navzájem jedna k druhé téměř rovnoběžně. Pohyb je však vždy volný a pružný, se vzpřímenou hlavou, bez viditelného úsilí.
VÝŠKA:
Čivava má v kohoutku v rozmezí 15 až 23 cm. (Standard FCI výšku neuvádí.)
VÁHA:
Čivava má ideální hmotnost v rozmezí 1,5 až 3 kg. Jedinci vážící nad 3 kg jsou diskvalifikováni.
SRST:
Čivava má 2 druhy srsti:
1.)krátko-srsté: Srst je krátká, všude po těle těsně přiléhající. Pokud zde existuje podsrstí, je srst poněkud delší. Řídká srst na krku a břiše je povolena. Je mírně delší na krku a ocasu, kratší v obličeji a na uších. Srst je lesklá, její struktura je měkká. Bezsrstí psi nejsou tolerovaní.
2.)dlouho-srsté: Srst by měěla být jemná a hedvábná, hladká nebo mírně zvlněná. Požadované je ne příliš husté podsrstí. Srst je delší, na uších, krku, zádi, na zadní straně zadních i předních noh, na tlapkách a na ocase. Psi s dlouhou vlající srstí nejsou akceptováni. Zbarvení je přípustné všech barev, ve všech možných odstínech.

CHARAKTER:
Čivava je rychlý, velmi odvážný, živý a pohotový pes. Je velice oddaná svým chovatelům, přesto však nadmíru smělá. Dává přednost společnosti psů i lidí. Pokud ji dráždíte, může pokousat Vás i Vaše dítě. V základě je však Čivava nádherným společníkem a nenahraditelným přítelem pro milovníky maličkých psů.
PÉČE:
Čivava má srst ne péči nenáročnou – stačí ji občas měkkým kartáčkem vykartáčovat. Občas mívá nehezké stopy po slzách, proto ji pečujte o oči speciálními kapkami. Čivava je velice citlivá na zimu a průvan, proto se o ni během zimních měsíců ohleduplně starejte.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Čivava se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Společník.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI IX. - Společenská plemena a toy
Sekce 6 – Společenští psi.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
CHI
ČÍSLO STANDARDU:
218/ 23. 06. 2004 (Velká Británie)
(více)

27.11.2008 09:23:38

Český fousek



--------------------------------------------------------------------------------
Český fousek


Český fousek je velice klidný, přítulný a poslušný, přitom však inteligentní, aktivní a houževnatý.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Bohemian wire-haired Pointing griffon
PŮVOD:
Český fousek byl vyšlechtěn v polovině 19.století v Česku a již od počátku zde sklízel ohromnou popularitu. Český fousek v sobě nosí krev německých hrubosrstých a krátkosrstých ohařů, která mu byla doplněna s postupem času, jak se český fousek formoval. Standard byl přijatý na konci 19. století. Český fousek je oblíben nejen v Česku, ale také za hranicemi.
POPIS:
Český fousek je plemenem loveckých přátelských psů. Je to vysoký pes, s dobře vyvinutými svaly, s dlouhýma nohama i hrudníkem a silným krkem. Oči jsou tmavé, s chytrým a pozorným pohledem. Na čumáku jsou nevelká obočí, kníry a fousy na bradě. Uši jsou posazené nad linií očí. Ocas se dříve kupíroval.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 60 až 66 cm.
Fena má v kohoutku 58 až 62 cm.
VÁHA:
22 - 34 kg.
SRST:
Srst Českého fouska se zkládá ze tří druhů srsti. Podsrstí je hebké a husté, dlouhé asi 1,5 cm. Zamezuje pronikání vlhkosti na kůži a během léta se téměř úplně ztrácí. Krycí srst je dlouhá 3 až 4 cm, je na omak vhodně hrubá a drsná a dobře přiléhající. A pesíky, dlouhé 5 až 7 cm, obzvláště hrubé a štětinaté, vyrůstající na slabinách, plecích a hrudi. Český fousek má zvýrazněné kníry, bradku a obočí. Zbarvení je tmavě grošované, s hnědými skvrnami nebo bez nich, hnědé se známkami či tečkami na hrudi a dolní části končetin nebo hnědé bez jakýchkoliv známek.
CHARAKTER:
Český fousek si rád dopřává odpočinek v útulném rohu místnosti. Chová se přítulně, je velice klidný a poslušný, přitom však inteligentní, aktivní a houževnatý.
PÉČE:
Český fousek vyžaduje delší procházky a přiměřenou fyzickou námahu.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Český fousek se v průměru dožívá 12 až 13 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes.
VYUŽITÍ DNES:
Vystavování zvěře a společník.
PLEMENO:
FCI VII. - Ohaři, přinašeči a slídiči.
Sekce 1 – Ohaři.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
CF.
ČÍSLO STANDARDU:
245/ 07.08.1998 (Velká Británie)



Český fousek je velice klidný, přítulný a poslušný, přitom však inteligentní, aktivní a houževnatý.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Bohemian wire-haired Pointing griffon
PŮVOD:
Český fousek byl vyšlechtěn v polovině 19.století v Česku a již od počátku zde sklízel ohromnou popularitu. Český fousek v sobě nosí krev německých hrubosrstých a krátkosrstých ohařů, která mu byla doplněna s postupem času, jak se český fousek formoval. Standard byl přijatý na konci 19. století. Český fousek je oblíben nejen v Česku, ale také za hranicemi.
POPIS:
Český fousek je plemenem loveckých přátelských psů. Je to vysoký pes, s dobře vyvinutými svaly, s dlouhýma nohama i hrudníkem a silným krkem. Oči jsou tmavé, s chytrým a pozorným pohledem. Na čumáku jsou nevelká obočí, kníry a fousy na bradě. Uši jsou posazené nad linií očí. Ocas se dříve kupíroval.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 60 až 66 cm.
Fena má v kohoutku 58 až 62 cm.
VÁHA:
22 - 34 kg.
SRST:
Srst Českého fouska se zkládá ze tří druhů srsti. Podsrstí je hebké a husté, dlouhé asi 1,5 cm. Zamezuje pronikání vlhkosti na kůži a během léta se téměř úplně ztrácí. Krycí srst je dlouhá 3 až 4 cm, je na omak vhodně hrubá a drsná a dobře přiléhající. A pesíky, dlouhé 5 až 7 cm, obzvláště hrubé a štětinaté, vyrůstající na slabinách, plecích a hrudi. Český fousek má zvýrazněné kníry, bradku a obočí. Zbarvení je tmavě grošované, s hnědými skvrnami nebo bez nich, hnědé se známkami či tečkami na hrudi a dolní části končetin nebo hnědé bez jakýchkoliv známek.
CHARAKTER:
Český fousek si rád dopřává odpočinek v útulném rohu místnosti. Chová se přítulně, je velice klidný a poslušný, přitom však inteligentní, aktivní a houževnatý.
PÉČE:
Český fousek vyžaduje delší procházky a přiměřenou fyzickou námahu.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Český fousek se v průměru dožívá 12 až 13 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes.
VYUŽITÍ DNES:
Vystavování zvěře a společník.
PLEMENO:
FCI VII. - Ohaři, přinašeči a slídiči.
Sekce 1 – Ohaři.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
CF.
ČÍSLO STANDARDU:
245/ 07.08.1998 (Velká Británie)
(více)

27.11.2008 09:23:38

Český fousek


--------------------------------------------------------------------------------
Český fousek


Český fousek je velice klidný, přítulný a poslušný, přitom však inteligentní, aktivní a houževnatý.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Bohemian wire-haired Pointing griffon
PŮVOD:
Český fousek byl vyšlechtěn v polovině 19.století v Česku a již od počátku zde sklízel ohromnou popularitu. Český fousek v sobě nosí krev německých hrubosrstých a krátkosrstých ohařů, která mu byla doplněna s postupem času, jak se český fousek formoval. Standard byl přijatý na konci 19. století. Český fousek je oblíben nejen v Česku, ale také za hranicemi.
POPIS:
Český fousek je plemenem loveckých přátelských psů. Je to vysoký pes, s dobře vyvinutými svaly, s dlouhýma nohama i hrudníkem a silným krkem. Oči jsou tmavé, s chytrým a pozorným pohledem. Na čumáku jsou nevelká obočí, kníry a fousy na bradě. Uši jsou posazené nad linií očí. Ocas se dříve kupíroval.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 60 až 66 cm.
Fena má v kohoutk (více)

27.11.2008 09:22:27

Čau čau

Čau čau


Čau-čau je plemeno služebních a společenských psů. Čau-čau je známé z Číny již z dob dávnověku.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Chow Chow
PŮVOD:
Předpokládá se, že v minulosti Čau-čau sloužili tibetským budhistům k hlídání stád lam ve vysokohorských klášterech. Dle nálezů jejich předkové byli Mastifové a severská plemena psů. Čau-čau je jediný pes s černým jazykem, což jej sbližuje s medvědem, kterému se v dnešní době velice podobá. Číňané kdysi maso Čau-čau na několik způsobů upravovali a velice rádi jedli. V roce 1780 byli psi tohoto plemene poprvé přivezeni do Velké Británie a umístěni do zoologické zahrady. Pokládali je za velmi zuřivé a vzteklé, třebaže v základě je Čau-čau přítulný a oddaný. V roce 1895 vznikl Klub milovníků Čau-čau. V současné době jsou psi Čau-čau, zvláště jejich krátkosrstý druh, velice oblíbeni ve Velké Británii i v USA.
POPIS:
Čau-čau je silný pes, kompaktní a úměrné postavy. Hlava je velká, s plochou lebkou a zatáhnutým přechodem z čela na čumák. Čumák je přiměřeně dlouhý, široký v celé své délce. Dáváme přednost černému čenichu nosu, avšak v závislosti na zbarvení může mít i světlé zbarvení nebo být v odstínu barvy. Jazyk má černě-šedou barvu, uši jsou malinké, nakloněné dopředu. Ocas je vysoko nasazený, leží na hřbetu.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 48 až 56 cm.
Fena má v kohoutku 46 až 51 cm.
VÁHA:
V rozmezí 21 až 32 kg.
SRST:
Existují dva druhy Čau-čau: dlouhosrstí a krátkosrstí. U dlouhosrstých je srst vydatná, trčící, přepychová a dlouhá. U krátkosrstých je krátká a přiléhající k tělu. Přiznané zbarvení musí být souvislé a jednobarevné. Čau-čau je barvy černé, hnědé, modré, krémové, červeně-rezavé, krémové do téměř bílé.
PLEMENO:
FCI V. - Špicové a primitivní typy.
Sekce 5 - Asijský špic a příbuzná plemena.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
CHW

--------------------------------------------------------------------------------

Čau-čau je plemeno služebních a společenských psů. Čau-čau je známé z Číny již z dob dávnověku.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Chow Chow
PŮVOD:
Předpokládá se, že v minulosti Čau-čau sloužili tibetským budhistům k hlídání stád lam ve vysokohorských klášterech. Dle nálezů jejich předkové byli Mastifové a severská plemena psů. Čau-čau je jediný pes s černým jazykem, což jej sbližuje s medvědem, kterému se v dnešní době velice podobá. Číňané kdysi maso Čau-čau na několik způsobů upravovali a velice rádi jedli. V roce 1780 byli psi tohoto plemene poprvé přivezeni do Velké Británie a umístěni do zoologické zahrady. Pokládali je za velmi zuřivé a vzteklé, třebaže v základě je Čau-čau přítulný a oddaný. V roce 1895 vznikl Klub milovníků Čau-čau. V současné době jsou psi Čau-čau, zvláště jejich krátkosrstý druh, velice oblíbeni ve Velké Británii i v USA.
POPIS:
Čau-čau je silný pes, kompaktní a úměrné postavy. Hlava je velká, s plochou lebkou a zatáhnutým přechodem z čela na čumák. Čumák je přiměřeně dlouhý, široký v celé své délce. Dáváme přednost černému čenichu nosu, avšak v závislosti na zbarvení může mít i světlé zbarvení nebo být v odstínu barvy. Jazyk má černě-šedou barvu, uši jsou malinké, nakloněné dopředu. Ocas je vysoko nasazený, leží na hřbetu.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 48 až 56 cm.
Fena má v kohoutku 46 až 51 cm.
VÁHA:
V rozmezí 21 až 32 kg.
SRST:
Existují dva druhy Čau-čau: dlouhosrstí a krátkosrstí. U dlouhosrstých je srst vydatná, trčící, přepychová a dlouhá. U krátkosrstých je krátká a přiléhající k tělu. Přiznané zbarvení musí být souvislé a jednobarevné. Čau-čau je barvy černé, hnědé, modré, krémové, červeně-rezavé, krémové do téměř bílé.
PLEMENO:
FCI V. - Špicové a primitivní typy.
Sekce 5 - Asijský špic a příbuzná plemena.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
CHW

--------------------------------------------------------------------------------
(více)

27.11.2008 09:21:48

Briard

Briard


Briard je velký, mohutný a silný pes, vyniká inteligencí a chutí do práce. Miláček rodiny s dobrosrdečným a radostným charakterem pro život.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Berger de Brie
PŮVOD:
Prapůvod briarda není znám, avšak kdysi byl tento pes označen za variantu beaucerona se srstí kozího typu. Předpokládá se, že vznikl skřížením beaucerona s barbetem.
POPIS:
Velký, mohutný a silný pes obdélníkového tvaru. Hlava je silná, čumák přiměřeně dlouhý, nepříliš úzký, není špičatý. Srst nápadně dlouhá a drsná (tzv. kozí) pokrývá celé tělo včetně oblasti čumáku, vousů i obočí, které dobrácky visí nad očima. Čenich nosu je černý, je však závislý na zbarvení srsti. Uši jsou postavené vysoko, jsou krátké a pokrýté bohatou, dlouhou srstí. Hrudník je hluboký a široký s dostatkem prostoru pro srdce a plíce. Ocas dlouhý, zavěšený dolů, na konci tvoří háček, nenaklání se na stranu. VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 62 až 68 cm.
Fena má v kohoutku 56 až 64 cm.
VÁHA:
Kolem 34 kg.
SRST:
Dlouhá a drsná(tzv. kozí). Barva: všechny jednotné barvy kromě bílé, kaštanové a mahagonové. Přednost se dává tmavším barvám. Nejčastěji se briardi vyskytují v barvě černé a plavé.

CHARAKTER:
Energický pracovní pes. Vyniká inteligencí, učenlivostí a chutí do práce. Navenek působí dojmem ostrého psa, k cizím lidem je nedůvěřivý, k vetřelcům nekompromisní, uvnitř své rodiny i k dětem je však láskyplný a něžný. Je to miláček rodiny s dobrosrdečným a radostným charakterem pro život. Lehko se cvičí. S úspěchem se setkává i na výstavách a v soutěžích služebních psů.
PLEMENO:
FCI I. - Ovčáci a honáčtí psi.
Sekce 1 - Ovčáci (bez zkoušky z výkonu).
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BRI

--------------------------------------------------------------------------------
(více)

27.11.2008 09:21:04

Bostonský teriér

Bostonský teriér


Bostonský teriér je živý a aktivní, vysoce inteligentní, také však přiměřeně ostrý a ušlechtilý. Je odvážný a sebevědomý, přitom však ne tvrdohlavý. Bostonský teriér má vynikající povahu a smýšlení, což z něho dělá nesrovnatelně příjemného společníka.
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Boston Terrier; čes.: Bostonský teriér
PŮVOD:
Bostonský teriér tvoří přechod mezi dogovitými psy a teriéry. Byl vyšlechtěn ve 2. polovině minulého století v USA. Jeho bezprostředními předchůdci byli z Evropy dovezení kříženci buldoků a bílí angličtí teriéři v roce 1865, vyšlechtěni pro psí zápasy. Připouští se i možnost křížení s bulteriéry, boxery, pitbulteriéry a jinými bojovnými psy. Zpočátku vzniklé plemeno označovali jako Americký bulteriér, dle přání chovatelů bulteriérů z jiných klubů jej však začali označovat jako Bostonského teriéra na počest města Bostonu, ve kterém se dnešní plemeno zakořenilo. Bostonský teriér je v USA oficiálně uznán FCI, AKC, UKC, CKC, KCGB, ANKC.
POPIS:
Bostonský teriér je malý, kompaktní, hladkosrstý pes, kvadratického tvaru, s krátkým nosem, a vydatného stavění těla.
Plemeno se většinou dělí do 3 tříd:
1.)lehký – do 6,8 kg;
2.)střední – 6,5 až 9 kg;
3.)těžký – 9 až 11,35 kg.
Hlava je ve správném poměru k velikosti psa, s kvadratickou, nahoře plochou mozkovnou a krátkým, širokým a hlubokým čenichem, jehož délka nesmí přesáhnout třetinu délky lebky. Tělo je dosti krátké dobře stavěné, končetiny jsou silné, vzhledně nasměrované, ocas má krátký. Oči jsou velké a kulaté, tmavé, daleko od sebe, jejich výraz prozrazuje vysoký stupeň inteligence. Srst má krátkou, hladkou, lesklou a jemnou.
Bostonský teriér má délku nohy rovnou délce jeho těla, což mu dává pozoruhodně čtvercový vzhled. Je to statný pes, nesmí však vzhledem vypadat ani vytáhle ani hrubě.
Bostonský teriér působí celkové dojmem rozhodnosti, síly a aktivity. Jeho Chůze a pohyb jsou přitom lehké a půvabné.
Zbarvení je: žíhané s bílými odznaky, které musí být rovnoměrně rozděleny. Ideální je bílý čenich, bílá lysinka na hlavě, na krku a na hrudi, na hrudních končetinách a na spodku pánevních končetin. Dovoluje se i tygří s pravidelně roztroušenými bílými znaky, ale je možné vidět i s černým a bílým. Zbarvení někdy připomíná frak s náprsenkou a tím pádem pes vypadá velice elegantně. Ocas nízko nasazený, krátký, rovný nebo zakroucený
VÁHA:
lehký – do 6,5 kg; střední – 6,5 až 9 kg; těžký – 9 až 11,5 kg
SRST:
Krátká, hladká, lesklá a jemná.
CHARAKTER:
Bostonský teriér je živý a aktivní, vysoce inteligentní, také však přiměřeně ostrý a ušlechtilý. Je odvážný a sebevědomý, přitom však ne tvrdohlavý. Díky vrozené vysoké inteligenci se rychle učí a s jeho výchovou nebývají problémy. Za sebe i svého pána se vždy odhodlaně postaví. Je přátelský, věrný a poslušný, má rád hry a dobře se cítí mezi dětmi. Bostonský teriér má vynikající povahu a smýšlení, což z něho dělá nesrovnatelně příjemného společníka.
PÉČE:
Bostonský teriér má nenáročnou srst, která téměř vůbec nelíná. Je však náchylný na průvan a trpí častými záněty očí.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Bostonský teriér se průměrně dožívá 13 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovec krys a společník.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI IX. - Společenská plemena a toy
Sekce 11 – Malí molossian psi.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BOS
(více)

27.11.2008 09:20:20

Border kolie

Border kolie


Border kolie je živý, velmi pozorný, rychlý, vytrvalý, chytrý, věrný a obratný pes.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Border Collie
PŮVOD:
Border kolie vznikla kdesi na britsko - skotském pomezí (border = hranice), a to vzájemným křížením mnoha různých typů anglických ovčáckých psů. Cílem tohoto šlechtění bylo získat psa s co nejlepšími ovčáckými vlastnostmi. Začala utvářet zhruba před 150 lety, na konci 19. a začátkem 20.století, a to z plemena skotských kolií. Během šlechtění tohoto plemene spolupracovali milovníci psů s nejrůznějšími ovčáky. Jejich výsledkem pak bylo toto plemeno pracovitého psa, bleskurychlého a snadno se rozhodujícího. Rozšířený je u všech chovatelů ovcí. Standard byl přijatý „Anglickým klubem chovatelů psů“ v roce 1976. Border kolie se podrobují speciálnímu výcviku, neboť mohou pracovat i jako průvodci zrakově postižených občanů.
POPIS:
Border kolie je harmonických proporcí, ani těžkopádný, ani příliš lehký pes(výška v kohoutku u psů je 53 cm, u feny jen o málo menší, váha asi 14 až 20 kg), s pevnou kostrou a silnými svaly. Středně velký pes obdélníkového formátu, širokou a hlubokou hrudí, krátkým závěsem. Hlava úměrné velikosti s poměrně širokou lebkou, přechod od čela k čumáku je jasně zřetelný. Čumák se směrem ke špičce zužuje, je přiměřeně krátký. Čenich nosu je černý, nozdry široké. Čelisti jsou silné, lícní kosti ploché, nikoli kulaté. Uši střední velikosti, vztyčené nebo polovztyčené a pohyblivé. Oválné oči má umístěné daleko od sebe. Ocas nízko nasazený, dobře osrstěný, dosahující alespoň k hleznům, na konci se točící nahoru, nesmí se zvedat nad úroveň hřbetu. Typický plíživý, velmi rychlý pohyb. Srst je rovná, přiléhající s rozvinutým základem. Dlouhá srst je na zadní straně předních tlap, na hrudi, krku, břiše a ocase. Zbarvení: různé, nejčastěji je rozšířené šedý s bílými známkami, bílá barva nesmí převládat.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 47,5 až 55 cm.
Fenka je o něco málo menší, v kohoutku má 45 až 53,5 cm.
VÁHA:
V rozmezí 13,5 až 22,5 kg.
SRST:
Rovná, dlouhá.
CHARAKTER:
Border kolie je živý, velmi pozorný, rychlý, vytrvalý, chytrý, věrný a obratný pes. Mírný a přátelský je k lidem i ke zvířatům. Svému pánovi je mimořádně oddán, takřka neustále ho fixuje pohledem a reaguje na sebemenší podnět z jeho strany. Patří k nejinteligentnějším psům vůbec, učí se s velkou chutí a prací je doslova posedlý. Je nejen vynikajícím pastýřem a hlídačem, ale také věrným přítelem. Dobře se cítí mezi dětmi. Ochotně plní jakékoliv příkazy zadané člověkem, avšak život ve městě mu příliš nevyhovuje, neboť miluje svobodný pohyb.
PÉČE:
Srst vyžaduje pravidelné vyčesávání kartáčem nebo hřebenem.
PLEMENO:
FCI I. - Ovčáci a honáčtí psi.
Sekce 1 - Ovčáci.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BOC
(více)

27.11.2008 09:20:03

Bobtail

Bobtail


Bobtail je mohutný, zavalitý pejsek, velice přátelský a vděčný společník dětí i dospělých.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Bobtail
PŮVOD:
Vyšlechtěn ve Velké Británii v 19. století. Standard získal v roce 1888 a od těch dob se prakticky nezměnil. Vznikl pravděpodobně zkřížením briarda s ruským ovčáckým velkým psem, příbuzným maďarského ovčáckého psa. Využívali se jako pracovní psi na zahánění skotu. Bobtailové jsou velmi populární v Evropě, USA, Austrálii.
POPIS:
Bobtail je mohutný, zavalitý pes, čtvercového tvaru. Výška v kohoutku u psů je od 61 cm výše, u feny od 56 cm. Ale ve standardu se neodlišují. Hlava je velká, lebka čtvercová, s jasným zřetelným přechodem od čela k čumáku, čenich nosu má velký, černý. Oči tmavé nebo mramorované. Srst hustá, dlouhá, volná, bez smotaných pramenů, na pohmat jemná. Vnější znaky se při pomocném zastřihávání nemusí měnit. Zbarvení: libovolný odstín šedé „grizzly“ nebo modré. Tělo a zadní nohy jsou jednobarevné, mohou mít bílé ponožky. Hlava, krk, přední nohy a spodní strana břicha jsou bílé s kresbou či bez.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 61cm a více.
Fenka 56cm a více.
SRST:
Hustá, dlouhá, volná, bez smotaných pramenů, na pohmat jemná. Jakékoliv odstíny šedé a světle-modré.
CHARAKTER:
Přátelský, milý a nekonfliktní pes s vrozeným smyslem pro vytrvalost, jemnost a nebojácnost. Rád si hraje, rychle chápe a jeho výchova navzdory velikosti není nijak obtížná. Povahou je přímý a klidný, k dětem je hodný a lehce se sžívá s jinými domácími zvířaty. V dnešní době se stal populárním jako domácí miláček a kamarád dětí, ale může být i dobrým hlídačem a společníkem. Pokud vám nebudou vadit jeho velké rozměry,může s vámi žít i v městském bytě. Doporučují se přiměřené procházky s možností proběhnutí i bez vodítka.
PÉČE:
Pro péči o srst je nutné používat kartáč a hřeben s pevnými zuby. U bobtailů dochází velice často k zánětům uší, proto je nutné je pravidelně čistit a kontrolovat.
PLEMENO:
FCI I. - Ovčáci a honáčtí psi.
Sekce 1 – Ovčáci s pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BOB

--------------------------------------------------------------------------------
(více)

27.11.2008 09:19:25

Bígl


--------------------------------------------------------------------------------
Bígl


Bígl (Beagle) je živý a pohyblivý, nikoliv však nadmíru temperamentní pes, který se nejlépe cítí na honu, doma a na návštěvách. Je přátelský, milý a nenáročný.
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Beagle; čes.: Bígl

PŮVOD:
Bígl (Beagle) je plemenem vyšlechtěným v Anglii ve 14. století. Vznikl křížením loveckých psů zajícovitých a starých anglických loveckých psů, Je určený k honu zajíců, lišek a různé zvěře. Po několik století byl Bígl (Beagle)chován v Anglii na královském dvoře a využíván ke štvanicím ve smečkách. Začátkem 20.s toletí se dostal také do USA, kde se stal velmi populárním. V současné době je plemeno rozšířeno po celém světě.

POPIS:
Bígl (Beagle) je statný a kompaktně stavěný lovecký pes, dávající dojem kvality, ne však hrubosti. Je to veselý lovecký pes, jehož základním úkolem je lovit především zajíce. Je smělý, s ohromnou aktivitou, životní sílou a odhodláním. Je pohotový, inteligentní a velmi temperamentní. Je také přívětivý a čilý, bez náznaku útoku či bázlivosti.
Hlavu má dosti dlouhou, silnou, ne však hrubou. Lebka je mírně klenutá a mírně široká s nepatrným vrcholem. Nos je široký, preferuje se černý, nižší pigmentace je však u světle zbarvených psů povolena, chřípí jsou dobře otevřená. Oči má tmavě hnědé nebo oříškové, dosti velké, nijak hluboko posazené ani vypouklé, jsou dobře oddělené, s mírným a přitažlivým výrazem. Uši má dlouhé, na koncích jsou zakulacené, natažené vpřed dosahují téměř k nosu, jsou nízko posazené, visící půvabně a uhlazeně u lící. Krk je dostatečně dlouhý, mírně klenutý, s malým lalokem. Tělo má rovné a vyrovnané, bedra dobře vyvážená. Ocas je statný a mírně delší, je vysoko posazený, nesený zvesela, ne však v zakřivení na záda, je dobře osrstěný, zvláště na spodní straně. Přední končetiny má rovné, lokty pevné, výška od země k loktu je asi polovina jeho výšky v kohoutku. Zadní končetiny má pevné a svalnaté. Tlapky má těsné a pevné. Pohyb a chůze jsou volné, s dlouhými kroky předních končetin a s charakteristickým vyhazováním zadních končetin.

VÝŠKA:
Bígl (Beagle) má v kohoutku 33 až 40 cm.

VÁHA:
Bígl (Beagle) váží v rozmezí 8 až 14 kg.

SRST:
Bígl (Beagle) má krátkou, hustou a vodě odolnou srst. Jsou uznána všechna zbarvení, kromě játrového. Koneček ocasu je vždy bílý.

CHARAKTER:
Bígl (Beagle) je živý a pohyblivý, nikoliv však nadmíru temperamentní pes, který se nejlépe cítí na honu, doma a na návštěvách. Je mimořádně snášenlivý vůči lidem i ostatním psům, protože byl odjakživa držen ve velkých smečkách. Je přátelský, milý a nenáročný. Bígl potřebuje hodně pohybu, nesmíme však zapomínat, že pokud narazí na stopu, bývá problém ho odvolat a nezřídka mizí na celé hodiny, neboť miluje probíhání „sám pro sebe“. Vyžaduje proto od útlého mládí důslednou výchovu v přivolání. Má sklon k tloustnutí. Vyznačuje se výborným zdravím, malebností a inteligencí.
Bígl (Beagle) je živý, čilý a veselý, s velmi společenskou povahou. Je také ostražitý, někdy však dosti svéhlavý. Při lovu je odvážný a vytrvalý. V rodině je velmi spokojený.

PÉČE:
Bígl (Beagle) potřebuje dostatek pravidelného pohybu a dlouhé procházky. Nezapomínejte jeho srst alespoň jednou týdně kartáčovat a občas mu kontrolovat a čistit ouška a zvukovod. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.

PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Bígl (Beagle) se průměrně dožívá 13 let.

VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes určený k nahánění zajíců a králíků ve smečce.

VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.

PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 1.3. – Honiči malé velikosti.
S pracovní zkouškou.

OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BEA
(více)

27.11.2008 09:16:38

Bernský salašnický pes

Bernský salašnický pes


Bernský salašnický pes je celosvětově oblíbený pes. Známý již ze středověku. Je nejpopulárnější ze všech alpských psů Švýcarska.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Berner Sennenhund; angl.: Bernese Mountain Dog

PŮVOD:
Známý již ze středověku. Je nejpopulárnější ze všech alpských psů Švýcarska. Odvozuje se od římských Molossů a místních pracovních psů. V horských oblastech Švýcarska byl po dlouhá staletí pomocníkem pastevců, hlídačem stád, honákem i tahounem. Dnes výborný společenský a rodinný pes, který dokáže i hlídat.

POPIS:
Vyšší střední pes mohutné stavby těla, výška v kohoutku je 58 až 70 cm, hmotnost okolo 45 kg. Pevná kostra je tělo obdélníkového formátu (9:10), má rovný hřbet a hluboký hrudník, dosahující alespoň k loktům. Hlava se značí silnou lebkou a středně dlouhým čumákem. Přechod od čela k čumáku je hluboký. Oči tmavé, mandlového tvaru, uši středně velké, vysoko nasazené, trojúhelníkové. Ocas dlouhý, sahající až pod hlezna, bohatě osrstěný. Nemusí být ohnutý nebo zatočený na záda. Tlapy jsou krátké a kompaktní. Srst volná, docela dlouhá, může být mírně zvlněná. Zbarvení černé s rezavým nádechem (na šíji, nad očima, tlapách a hrudi) s bílými znaky.

VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 64 až 70 cm, ideal je 66 až 68 cm.
Fena má v kohoutku 58 až 66 cm, ideal je 60 až 63 cm.

VÁHA:
Kolem 45 kg.

SRST:
Srst je hustá, volná, celkem dlouhá, většinou mírně zvlněná. Zbarvení černé s rezavým nádechem (na šíji, nad očima, tlapách a hrudi) s bílými znaky.

CHARAKTER:
Velice nádherný a chytrý pes, s charakterem budoucího dříče. Živý, silný a vytrvalý lovecký pes s výborným čichem. Povaha odpovídá ušlechtilému zevnějšku, je tichá, klidná, jemná, k pánovi a jeho rodině velmi přátelská a oddaná, k cizím spíše uzavřená. Veškerá výchova musí probíhat bez sebemenšího náznaku hrubosti, jinak se pes stává plachým. Tento pes je použitelný jako honič i barvář. Někdy je chován i jako příjemný společník. Na celém světě získal popularitu jako nádherný výstavní i domácí pes, oddaný přítel a miláček rodiny. Dobře se snáší s dalšími domácími zvířaty. Klidný, dobromyslný a vlídný pes. Je sebejistý, nebojácný, přátelský ke všemu živému. Přesto z něj lze vychovat i dobrého hlídače.
Měl by být celoročně ubytován venku, neboť potřebuje dostatek prostoru. Jeho výchova není náročná.

PÉČE:
Srst vyžaduje pravidelnou, i když časově ne příliš náročnou péči.

PLEMENO:
FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní.
Skupina 2 Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi.
Sekce 3 Švýcarští salašničtí psi.
Bez pracovních zkoušek.

OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BSP

--------------------------------------------------------------------------------

(více)

27.11.2008 09:15:44

Belgický ovčák - Tervueren

Belgický ovčák - Tervueren


Všestranný pracovní pes, známý již ze středověku. V poslední době je toto plemeno používáno k pátracím akcím.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Chien de Berger Belge - Tervueren
PŮVOD:
Tervueren je jako varieta belgického ovčáka známý od středověku. Jako plemeno vznikl v 19. století. Předpokládá se, že se ve vrzích groenendaela (dlouhosrstý belgický ovčák s černou barvou srsti) objevila štěňata rezavo-černé barvy. Tervueren je po fyzické stránce velmi podobný groenendaelovi a liší se pouze barvou srsti. Na konci druhé světové války se tervueren vyskytl na pokraji vyhynutí, ale úsilím nadšenců bylo plemeno zachráněno. V poslední době je používán k hledání drog.
POPIS:
Jde o plemeno pracovních psů. Pes s vyváženou stavbou těla čtvercového tvaru a hlubokým trupem. Na čenichu je černá maska, uši jsou také černé. Vztyčené uši dodávají ostražitý vzhled. Tmavá srst na obličeji je mnohem kratší než jinde na těle.
VÝŠKA:
56 - 66 cm v kohoutku.
VÁHA:
27,5 - 28,5 kg.
SRST:
Srst středně drsná, podsada dobře vyvinutá. Krk je ozdoben límcem z dlouhých pesíků, kryje jemnou hustou podsadu šedé barvy. Na zadní straně nohou jsou třásně. Pejsci zpravidla mají delší srst než fenky.
Zbarvení: přípustné jsou všechny odstíny rezavé, žluté a šedé barvy s černými konečky chlupů. Charakteristickou zvláštností tohoto plemene je, že světlé chlupy mají černé zakončení.

CHARAKTER:
Všestranný pracovní pes. Lze ho dobře vycvičit k provázení slepců, pro pátrací, záchrannou a strážní službu.
PÉČE:
Nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
PLEMENO:
FCI I. - Ovčáci a honáčtí psi.
Sekce 1 – Ovčáci s pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BOT

--------------------------------------------------------------------------------
(více)

27.11.2008 09:14:49

Belgický ovčák - Malinois

Belgický ovčák - Malinois


Belgický ovčák - Malinois představuje různorodost belgických ovčáků s krátkou srstí. Je to klidný, avšak vytrvalý pes.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Chien de Berger Belge - Malinois
PŮVOD:
Belgický ovčák - Malinois je známý již ze středověku. Malinois představuje různorodost belgických ovčáků s krátkou srstí. Velice úspěšný je na farmách se skotem, kde ovce hlídá a zahání. Je to ostražitý hlídač a oddaný služební pes. Plemeno bylo vyšlechtěno v 19.století.
POPIS:
Belgický ovčák - Malinois je plemeno služebních psů. Druhé označení se užívá – belgický malinois.
Malinois je pes vodič, který se velmi lehce pohybuje. Není ani robustní, ani dlouhán. Tělo má silné, svalnaté, čtvercového formátu. Hlava postavena vysoko. Uši vztyčené, vysoko nasazené, trojúhelníkové.
VÝŠKA:
Fenky 56 - 61 cm. Pejsci 61 - 66cm.
VÁHA:
27,5 - 28,5 kg.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
12 - 14 let.
SRST:
Srst je krátká, hustá, přiléhající, s hustým, hedvábným podsrstím. Na zádech výčesky. Ocas hedvábný, tlustý. Zbarvení: plavý s černými špičkami uší a s černou maskou.
CHARAKTER:
Belgický ovčák - Malinois je klidný, vytrvalý pes s vyrovnaným charakterem. Pro chov mu vyhovují i domácí podmínky.
PÉČE:
Nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
PLEMENO:
FCI I. - Ovčáci a honáčtí psi.
Sekce 1 – Ovčáci s pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BOM

--------------------------------------------------------------------------------
(více)

27.11.2008 09:14:05

Belgický ovčák - Laekenois

Belgický ovčák - Laekenois


Nejvzácnější druh belgických ovčáků je znám jako spolehlivý ochránce.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Chien de Berger Belge Laekenois
PŮVOD:
Dnes nejvzácnější ze čtyř belgických ovčáků, chundelatý, hrubosrstý laekenois, nejoblíbenější pes belgické královny Henrietty, je pojmenován podle Château de laškem, rezidence, kterou často navštěvovala. Plemeno podobné hrubosrstému holandskému ovčákovi bylo poprvé uznáno v roce 1897. Původem je z Belgie.
VÝŠKA:
V kohoutku 56 až 66 cm.
VÁHA:
Asi 27,5 až 28,5kg.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
12-14 let
SRST:
Je bohatá, hustá, hrubá, střední délky s vlnitou, dobře chránící podsadou.
CHARAKTER:
Belgičtí ovčáci jsou známí jako spolehliví služební psi a ochránci.
PŮVODNÍ VYUŽITÍ / VYUŽITÍ DNES: Hlídání a honění ovcí / společník, hlídač
PLEMENO:
FCI I. - Ovčáci a honáčtí psi.
Sekce 1 – Ovčáci s pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BOL
(více)

27.11.2008 09:11:41

Belgický ovčák - Groenendael

Belgický ovčák - Groenendael


Nebojácný hlídač a ochránce rodiny.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Chien de Berger Belge - Groenendael

PŮVOD:
Název dostal podle městečka Groenendael, kde v 19. století začal jejich chov. Za zakladatele plemene je pokládán chovatel Nikolas Roz, který vyšlechtění Groenendaela věnoval celý život. Varieta byla získána řízenou selekcí psů s dlouhou černou srstí.

POPIS:
Plemeno pracovních psů. Jedna z variet belgického ovčáka. V USA je známá prostě pod názvem belgický ovčák. Groenendael je pes střední velikosti, hranatého tvaru. Má vyváženou tělesnou stavbu, ušlechtilý vzhled a živý, zpytavý výraz. Hlava je čistě vymodelovaná, nepříliš dlouhá, čenich má stejnou délku jako mozková část lebky. Středně velké, pátravě vyhlížející oči mají černý okraj. Z dlouhých, úzkých čelistí vyrůstají dobře umístěné zuby. Má ostře řezané trojúhelníkovité uši, pevné a vztyčené. Krk je mohutný, protáhlý, pozvolně přecházející v protáhlý trup. Ocas je u kořene silný, v klidu lehce zahnutý, v akci by se neměl zatáčet do kroužku. Je dobře osrstěný, střední délky.Groeny po speciálním výcviku může pracovat jako průvodce slepců.

VÝŠKA:
Pejsek má v kohoutku 60 až 66 cm.
Fenka má v kohoutku 56 až 62 cm.

VÁHA:
27,5 - 28,5 kg.

SRST:
Zbarvení: černé, přípustné jsou nevelké bílé znaky na hrudi, tlapách, mezi polštářky a na koncích prstů zadních tlap. Srst je středně tvrdá, s dobře vyvinutou podsadou. Samci mají srst delší.

PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
13 - 14 let.

PŮVODNÍ VYUŽITÍ / VYUŽITÍ DNES:
Honění ovcí / společník, hlídač

CHARAKTER:
Groenendael je nebojácný hlídač a ochránce rodiny.

PÉČE:
Potřebuje aktivitu na čerstvém vzduchu. Nehodí se pro pokojový chov.

PLEMENO:
FCI I. - Ovčáci a honáčtí psi.
Sekce 1 – Ovčáci s pracovní zkouškou.

OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BOG

--------------------------------------------------------------------------------
(více)

27.11.2008 09:11:08

Bavorský barvář

Bavorský barvář


Bavorský barvář je klidný a vyvážený pes, oddaný svému majiteli, k cizincům je však rezervovaný. Je to sebejistý, poslušný a nebojácný pes, není plachý, ani agresivní.
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Bavarian Mountain Scenthound; čes.: Bavorský barvář

PŮVOD:
Lovci v bavorských lesích potřebovali malého, čilého psa s vynikajícími barvářskými schopnostmi. Takové plemeno bylo v Německu vyšlechtěno z hannoverského barváře křížením s krátkonohými bavorskými psy asi v 19. století. Pro sledování trasy mají silně vyvinutou vůli a dávají o sobě hlasitě pohotově vědět. Je nejspolehlivější a nejvytrvalejší ze psů, kteří jsou vybraní ke hledání stopy ve smečce.
POPIS:
Bavorský barvář má lebku relativně širokou, dosti klenutou, s ne příliš vysloveným týlem. Stop je dobře definován. Nos je dobré velikosti, ne příliš široký, s široce otevřeným chřípím, je černý nebo tmavě červený. Čenich je mírně kratší, než lebka, dostatečně široký, nikdy však zašpičatělý. Nosní most je mírně konvexní nebo rovný. Rty má středně silné a svěšené. Líce má jen velmi mírně vyslovené. Oči nemá ani příliš velké, ani příliš kulaté, jsou tmavě hnědé nebo o něco světlejší, s jasným a ostražitým výrazem. Uši mají střední délku, dosahují nanejvýše k čenichu, jsou vysoko posazené, těžké a široké, na koncích zakulacené. Krk má středně dlouhý a silný, kůže na krku je poněkud uvolněná. Záda jsou silná a ohebná, s mírně vyznačeným kohoutkem. Hruď má mírně širokou a dobře vyvinutou, žebra jsou oválná, hluboká a dlouhá. Břicho je mírně podkasané. Ocas je středně dlouhý, dosahuje nanejvýše k hleznům. Přední končetiny má při pohledu zpředu rovné a rovnoběžné. Ramena má kosá a silně svalnatá. Přední tlapky jsou jakoby do lžíce zformované, s dobře klenutým a těsnými prsty, s hrubými, odolnými a dobře pigmentovanými polštářky, pohybují se vždy paralelně. Zadní končetiny jsou silné, při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné, stehna jsou široká a dobře svalnatá. Chůze i pohyb jsou lehké a pružné. Přední i zadní končetiny se pohybují rovně a paralelně. Jeho obratnost zvyšují široké, silné tlapky s tlustými polštářky a tuhými drápky.
Bavorský barvář je celkově vyvážený, poněkud lehčí, velmi mobilní a svalnatý, středně velký pes. Jeho tělo o trochu delší, než vysoké, ve své zadní části je mírně delší, postavené na ne příliš dlouhých nohách. Hlava je nesena v úrovni nebo mírně výše, ocas je nošený v linii nebo mírně svažující se dolů.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 47 až 50 cm.
Fena má v kohoutku 45 až 48 cm.
VÁHA:
Bavorský barvář váží v rozmezí 25 až 35 kg.
SRST:
Bavorský barvář má hustou a krátkou a tvrdou srst. Je těsně přiléhající, s malým leskem, na hlavě a uších je jemnější. Na břiše, nohách a ocasu je drsnější a delší.
CHARAKTER:
Bavorský barvář je klidný a vyvážený pes, oddaný svému majiteli, k cizincům je však rezervovaný. Je to sebejistý, poslušný a nebojácný pes, není plachý, ani agresivní.
Bavorský barvář je tedy pes vhodný nejen pro lovce na lov za úsvitu, ale také pro myslivce, se kterým by mohl v přírodě strávit většinu svého života. Bavorský horský barvář potřebuje pracovat v těsné blízkosti svého majitele a maximálně projevit svoje lovecké schopnosti. Vyžaduje pravidelné fyzické zátěže. Povahou je však milý a přívětivý i k dětem, především ale velmi oddaný svému pánu.
PÉČE:
Bavorský barvář potřebuje dostatek pravidelného pohybu a dlouhé procházky. Nezapomínejte jeho srst alespoň jednou týdně kartáčovat a občas mu kontrolovat a čistit ouška a zvukovod. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Bavorský barvář se průměrně dožívá 12 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Barvář.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 2 – Honiči ve smečce.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BB
ČÍSLO STANDARDU:
217/ 16. 09. 1996 (Velká Británie)
(více)

27.11.2008 09:11:08

Bavorský barvář

Bavorský barvář


Bavorský barvář je klidný a vyvážený pes, oddaný svému majiteli, k cizincům je však rezervovaný. Je to sebejistý, poslušný a nebojácný pes, není plachý, ani agresivní.
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Bavarian Mountain Scenthound; čes.: Bavorský barvář

PŮVOD:
Lovci v bavorských lesích potřebovali malého, čilého psa s vynikajícími barvářskými schopnostmi. Takové plemeno bylo v Německu vyšlechtěno z hannoverského barváře křížením s krátkonohými bavorskými psy asi v 19. století. Pro sledování trasy mají silně vyvinutou vůli a dávají o sobě hlasitě pohotově vědět. Je nejspolehlivější a nejvytrvalejší ze psů, kteří jsou vybraní ke hledání stopy ve smečce.
POPIS:
Bavorský barvář má lebku relativně širokou, dosti klenutou, s ne příliš vysloveným týlem. Stop je dobře definován. Nos je dobré velikosti, ne příliš široký, s široce otevřeným chřípím, je černý nebo tmavě červený. Čenich je mírně kratší, než lebka, dostatečně široký, nikdy však zašpičatělý. Nosní most je mírně konvexní nebo rovný. Rty má středně silné a svěšené. Líce má jen velmi mírně vyslovené. Oči nemá ani příliš velké, ani příliš kulaté, jsou tmavě hnědé nebo o něco světlejší, s jasným a ostražitým výrazem. Uši mají střední délku, dosahují nanejvýše k čenichu, jsou vysoko posazené, těžké a široké, na koncích zakulacené. Krk má středně dlouhý a silný, kůže na krku je poněkud uvolněná. Záda jsou silná a ohebná, s mírně vyznačeným kohoutkem. Hruď má mírně širokou a dobře vyvinutou, žebra jsou oválná, hluboká a dlouhá. Břicho je mírně podkasané. Ocas je středně dlouhý, dosahuje nanejvýše k hleznům. Přední končetiny má při pohledu zpředu rovné a rovnoběžné. Ramena má kosá a silně svalnatá. Přední tlapky jsou jakoby do lžíce zformované, s dobře klenutým a těsnými prsty, s hrubými, odolnými a dobře pigmentovanými polštářky, pohybují se vždy paralelně. Zadní končetiny jsou silné, při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné, stehna jsou široká a dobře svalnatá. Chůze i pohyb jsou lehké a pružné. Přední i zadní končetiny se pohybují rovně a paralelně. Jeho obratnost zvyšují široké, silné tlapky s tlustými polštářky a tuhými drápky.
Bavorský barvář je celkově vyvážený, poněkud lehčí, velmi mobilní a svalnatý, středně velký pes. Jeho tělo o trochu delší, než vysoké, ve své zadní části je mírně delší, postavené na ne příliš dlouhých nohách. Hlava je nesena v úrovni nebo mírně výše, ocas je nošený v linii nebo mírně svažující se dolů.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 47 až 50 cm.
Fena má v kohoutku 45 až 48 cm.
VÁHA:
Bavorský barvář váží v rozmezí 25 až 35 kg.
SRST:
Bavorský barvář má hustou a krátkou a tvrdou srst. Je těsně přiléhající, s malým leskem, na hlavě a uších je jemnější. Na břiše, nohách a ocasu je drsnější a delší.
CHARAKTER:
Bavorský barvář je klidný a vyvážený pes, oddaný svému majiteli, k cizincům je však rezervovaný. Je to sebejistý, poslušný a nebojácný pes, není plachý, ani agresivní.
Bavorský barvář je tedy pes vhodný nejen pro lovce na lov za úsvitu, ale také pro myslivce, se kterým by mohl v přírodě strávit většinu svého života. Bavorský horský barvář potřebuje pracovat v těsné blízkosti svého majitele a maximálně projevit svoje lovecké schopnosti. Vyžaduje pravidelné fyzické zátěže. Povahou je však milý a přívětivý i k dětem, především ale velmi oddaný svému pánu.
PÉČE:
Bavorský barvář potřebuje dostatek pravidelného pohybu a dlouhé procházky. Nezapomínejte jeho srst alespoň jednou týdně kartáčovat a občas mu kontrolovat a čistit ouška a zvukovod. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Bavorský barvář se průměrně dožívá 12 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Barvář.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 2 – Honiči ve smečce.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BB
ČÍSLO STANDARDU:
217/ 16. 09. 1996 (Velká Británie)
(více)

27.11.2008 09:10:09

Baset Hound

Baset Hound


Baset Hound je vytrvalý a houževnatý lovecký pes, velmi důstojného vzhledu. Je nadán hlubokým, melodickým hlasem a v terénu je schopný neuvěřitelné výdrže. Má klidnou, laskavou a spokojenou povahu, není agresivní ani bázlivý.
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Basset Hound

PŮVOD:
Již od středověku se začali chovat těžší krátkonozí psi, určení k pronásledování zvěře v těžko prostupném terénu, kteří měli být tak pomalí, aby jim lovci stačili. Dnešní mohutní a těžcí baseti jsou ovšem výsledkem úsilí britských chovatelů, které nemělo s užitkovostí nic společného a jež se datuje od poloviny minulého století. Jeho předci byli pravděpodobně Artésko-normandský baset, vyvezený z Francie do Anglie a tam křížen s Bloodhoundem, neboť jedni historikové říkají, že baset byl vyšlechtěn ve Francii v 16. století, druzí však tvrdí, že ve Velké Británii v 19. století.
POPIS:
Basset Hound je krátkonohý lovecký pes, statnější a mohutnější postavy a aristokraticky důstojného vzhledu. Je dobře vyvážený, s velkým množstvím kvalit. Určité množství uvolněné kůže je požadované.
Basset Hound má vrchol čenichu téměř paralelní s linií od stopu k týlu a není o mnoho delší, než hlava od stopu k týlu. Vedle obočí a očí se může vyskytovat určité mírné množství vrásek. Lebku má klenutou, s dobře zřetelnou týlovou kostí, v obočí je středně široká, směrem k čenich se mírně zužuje. Stop je jen mírně vyznačený. Nos je zcela černý, s výjimkou světle zbarvených psů, kteří jej mohou mít hnědý nebo játrový, je velký a dlouhý a dobře otevřeným chřípím. Rty má dobře převislé. Oči mají kosočtverečný tvar, nejsou výrazné, ani příliš hluboko posazené, jsou tmavé u světle zbarvených psů však mohou být středně hnědé, mají klidný a vážný výraz. Světlé nebo žluté oči jsou nežádoucí. Uši jsou nízko posazené, pod linií oka, jsou dlouhé, ve správné délce dosahují až za konec čenichu, ne však nijak výrazně, jsou úzké a vtočené dovnitř, velmi ohebné, jemné a sametové struktury. Krk má svalnatý, dobře klenutý a dosti dlouhý, s e zřetelným ne však přehnaným lalokem. Tělo má dlouhé, od počátku do konce hluboké. Záda má rovná a dosti široká. Hruď je při pohledu zpředu úhledně ohnutá, prsní kost je výrazná. Ocas je dobře posazený, dosti dlouhý, u základu silný, směrem ke konci se zužuje, je pokrytý mírným množstvím hrubých chlupů. Při pohybu je nesený zvednutý a v mírně šavlovitém zatočení, nikdy není zatočený, ani příliš živý. Přední končetiny má krátké a silné, s dobrou kostní strukturou, na jejich nižších částech jsou vrásky. Ramena nejsou těžká, lopatky má dobře položené. Zadní končetiny jsou svalnaté, při pohledu zezadu má zadeček téměř kulovitý tvar. Tlapky má masivní, přední mohou směřovat rovně nebo mírně ven. Pohyb je volný a chůze hladká, přední končetiny dobře směřují vpřed, zadní končetiny se vždy charakteristicky vyhazují v silném úderu.
VÝŠKA:
Basset Hound má v kohoutku 33 až 38 cm.
VÁHA:
Standard FCI hmotnost neuvádí. Hmotnost se vypočítává podle výšky v kohoutku.
SRST:
Basset Hound má hladkou, krátkou a přiléhající srst, nikdy však příliš jemnou. Srst tvoří obrys těla čistý a nezpeřený. Dlouhá a jemná srst se zpeřeným efektem je vysoce nepřijatelná. Zbarvení je: Černo bílo tříslové (trojbarevné). Citronovo bílé (dvoubarevné). Jiné zbarvení je přijatelné.
CHARAKTER:
Basset Hound je vytrvalý a houževnatý lovecký pes, starodávného rodokmenu, který je používaný k nahánění zvěře ve smečce. Je nadán hlubokým, melodickým hlasem a v terénu je schopný neuvěřitelné výdrže. Má klidnou, laskavou a spokojenou povahu, není agresivní ani bázlivý.
Basset Hound je také něžný a velmi klidný, až flegmatickým dojmem působící pes se zvučným, melodickým štěkotem. Svým efektním zevnějškem si pes vynucuje neobyčejnou pozornost.
Většinou je mírný a přátelský, někdy však značně svéhlavý a jevící zřetelnou nechuť k absolutní poslušnosti. Nedívaje se na jeho vynikající vlastnosti honiče (vytrvalost, neúnavnost, naléhavost při práci pronásledování zraněných), je toto plemeno velmi populární i jako společenské, díky svému neodolatelnému zevnějšku. Děti velmi miluje. Je velice dobře přizpůsoben pro život v rodině. Vyžaduje delší a daleké vycházky. Někdy může být i tvrdohlavý a neposlušný.
PÉČE:
Basset Hound potřebuje dostatek pravidelného pohybu a dlouhé procházky. Nezapomínejte jeho srst alespoň jednou týdně kartáčovat a občas mu zastřihávat přebytečné chlupy mezi polštářky. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Basset Hound se průměrně dožívá 12 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes, určený ke slídění a nahánění zajíců a králíku ve smečce.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 1.3. – Honiči malé velikosti.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BH
ČÍSLO STANDARDU:
163/ 05. 03. 1998 (Velká Británie)
(více)

27.11.2008 09:07:54

Basenji

Basenji


Basenji je lehký, velmi elegantní středně velký vysokonohý pes.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Basenji, Congo Dog
PŮVOD:
Zobrazení psů, podobných plemeni Basenji, vídáme již na reliéfech hrobů faraonů. Basenji původně vznikli z dávných polodivokých vlasatých psů, tzv. Šensiů, kteří žili s africkými kmeny Pygmejů v Kongu. Jde o jedno z nejpůvodnějších a nejprimitivnějších, dodnes existujících, plemen psů. Předpokládá se, že si je cestovatelé s sebou vozili podél řeky Nilu. V polovině 19. století toto zapomenuté plemeno oživili badatelé v Kongu a jižním Súdánu. V Kongu se Basenji využívali jako lovečtí psi, sloužící k nahánění zvěře do sítí. Jazykem místních obyvatel je Basenji označován jako „lesní bytost“. Proslavil se tím, že neumí štěkat, i když pro vyjádření svých potřeb vydává různé zvuky. Domníváme se, že je po celá tisíciletí využívali na tiché hony.
POPIS:
Lehký, velmi elegantní, středně velký, vysokonohý pes. Výška v kohoutku je 40 až 43 cm, hmotnost 9,5 až 11 kg, důležitá je však především harmonická postava. Lehká kostra, má poněkud zkrácený formát a vzpřímený krk. Hlava je plochá, při vztyčených uších se na obličeji tvoří vrásky. Přechod od čela k čenichu je sotva zřetelný. Ocas vysoko nasazený, jednou nebo dvakrát zatočený nad hřbetem. Srst lesklá, krátká a jemná. Zbarvení: červenobílé, černobílé, trikolorní, žíhané s bílou. Vždy jsou však bílé tlapy, hruď a konec ocasu.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 43 cm.
Fena má v kohoutku 40 cm.
VÁHA:
Pes váží kolem 11 kg.
Fena váží asi 9,5 kg.
SRST:
Lesklá, krátká a jemná. Zbarvení: červenobílé, černobílé, trikolorní, žíhané s bílou.
CHARAKTER:
Tento tichý, k cizím zcela nedůvěřivý a venku zdánlivě nekontaktní, pes se v domácím prostředí stává mimořádně milým a citlivým společníkem. Je to nezbeda s radostí ze života. Je velmi čistotný, o svou srst dokonce po kočičím způsobu sám pečuje, hodí se do bytových podmínek. Je laskavý k dětem, avšak vždy připraven utkat se v boji se svými vrstevníky.
PLEMENO:
FCI V. - Špicové a primitivní typy.
Sekce 6 - Primitivní plemeno.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BSN
ČÍSLO STANDARDU:
43 / 24.01.2000 (Velká Británie)
(více)

27.11.2008 09:06:58

Australský silky teriér

Australský silky teriér


Australský silky teriér je reprezentativní, veselý rodinný pes.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Australian Silky Terrier
PŮVOD:
Silky-teriér je původem z 19. století z Austrálie. Vyšlechtěn byl spojením plemene Anglického teriéra, včetně Jorkšírského teriéra a Skaj-teriéra. První teriéři byli předvedeni v Austrálii v roce 1872. Odkazujeme na domněnku, že tito teriéři byli zavezeni do Austrálie a výsledkem křížením s Dandi-dinmont teriéry vznikly první současní Silky teriéři.
Od počátku se Silky-teriéři chovali jako dekorativní psi. Plemeno bylo uznáno FCI, AKC, UKC, KCGB, CKC, ANKC.
POPIS:
Australský silky teriér je dobře stavěný, kompaktní a přiměřeně rostlý pes. V kohoutku je vysoký 23 cm, váhy 3,5 až 4,5 kg. Hlava je silná, lebeční část mezi ušima přiměřeně široká.
Lesklý krk plynule přechází v plece. Ocas je položen vysoko. Srst je hedvábná a splývavá, potřebující však stálou péči.
Nejčastější barva je modravá.
VÝŠKA:
Asi 23 cm.
VÁHA:
V rozmezí 3,5 až 4,5 kg.
SRST:
Rovná, jemná, lesklá, na pohmat hedvábná s délkou srsti od 13 do 15 centimetrů.
CHARAKTER:
Charakter psa je reprezentativní, je to vzorný společník, velice dobře se snáší se všemi členy rodiny a miluje děti. Pejsci jsou čilí, temperamentní, učenliví, veselí, poslušní, snadno ovladatelní, ostražití, většinou bezkonfliktní, přizpůsobiví.
PLEMENO:
FCI III. - Teriéři.
Sekce 1 - Toy teriéři.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
SIT

--------------------------------------------------------------------------------

20.11.2008 12:43:29

Australský kelpie

Australský kelpie


Australský kelpie je okouzlující, chytrý pes, oddaný svému majiteli, zvyklý na delší pochody i vytrvalý běh. Opravdu se nejedná o pravopisnou chybu, i když to tak na první pohled vypadá. Australský kelpie se opravdu píše s dlouhým Ý.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Australian Kelpie
PŮVOD:
Kelpie pochází od kolie, přivezené do Austrálie prvními skotskými přistěhovalci v 70.letech 19.století. Plemeno získalo oblibu u australských farmářů jako šikovný pastevecký pes, s vysokými schopnostmi k výcviku.
Kelpie je vytrvalý, zručný, rychlý vlčácký pes, přemáhající jak ptáky, tak i silný rohatý dobytek. Velmi pružný a pohyblivý. Vyniká schopností vydržet dlouhou dobu bez vody. V Česku toto plemeno není moc známé, avšak vlastnostmi a povahou vyniká nad mnoha oblíbenými českými psy.
POPIS:
Trup tvarem není moc velký. Je pevné konstituce, jeho kostra a svaly jsou velice dobře přizpůsobené pro dlouhotrvající běh. Hlava je pravidelných tvarů, úměrná, dlouhá, štíhlá. Lebeční část je vypouklá. Malé stojaté, trojúhelníkové usši dodávají ostražitý vzhled. Lícní kosti jsou dobře rozvinuté. Čumák se zužuje k čenichu nosu. Hrudník je hluboký a široký, poskytuje dostatek prostoru pro rozpínající se plíce. Bedra jsou trochu vypouklá. Tělo šikmo nakloněné. Nízko nasazený středně dlouhý ocas nesmí být zatočený.VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 46 až 51 cm.
Fenka má v kohoutku 43 až 48 cm.
VÁHA:
11 - 20kg.
SRST:
Srst je krátká, hustá a vydatně přiléhající, na ocase s nevelkým závěsem. Zbarvení černé, černé s pálením, hnědé, hnědé s pálením, modré.
CHARAKTER:
Okouzlující, chytrý pes, oddaný svému majiteli, zvyklý na delší pochody a rychlou práci.
PÉČE:
Není náročná.
PLEMENO:
FCI I. - Ovčáci a honáčtí psi,
Sekce 2 – Ovčáci.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR:
AKE
(více)

20.11.2008 12:41:35

Appenzellský salašnický pes

Appenzellský salašnický pes


Předci Appenzellského salašnického psa byli Molojské dogy, jejichž pravlastí bylo území dnešního Švýcarska. Je to ideální společník, potřebuje však velké prostor.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Appenzeller Sennenhund
PŮVOD:
Počítá se, že předci Appenzellského psa byli Molojské dogy, jejichž pravlastí bylo území dnešního Švýcarska, spolu s táhnoucími plemeny v 1. století před naším letopočtem. Avšak formování rasy Appenzellského psa se účastnila různá pastýřská plemena. Na konci 19. století švýcarský chovatel psů Franc Šertenlejb plemeno vyšlechtil a v roce 1908 jim bylo přiděleno toto jméno.
POPIS:
Je to silný, pevný pes. Výška v kohoutku je 48 až 58,5 cm, váha 23 až 25 kg. Tělo je trochu prodloužené, ale vcelku proporcionální, končetiny s rozvinutým svalstvem. Má silné čelisti a mohutný krk. Ocas je zahnutý na záda. Srst krátká, těsně přiléhající, lesklá. Barva je trojbarevná, černá s nádechem a bílým označením na hlavě, krku, hrudi, tlapách i konci ocasu.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku ideal 52 až 56 cm, přípustná výška 50 až 58 cm.
Fena má v kohoutku ideal 50 až 54 cm, přípustná výška 48 až 56 cm.
VÁHA:
Váží asi 23 až 25 kg.
SRST:
Srst je krátká, těsně přiléhající, lesklá. Barva je trojbarevná, černá s nádechem a bílým označením na hlavě, krku, hrudi, tlapách i konce ocasu.
CHARAKTER:
Je to univerzální pracovní pes, s dobrosrdečným a přátelským charakterem. Appenzellský pes je ideální společník, potřebuje však velké prostranství a aktivní život.
PLEMENO:
FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi.
Sekce 3 Švýcarští salašničtí psi.
Bez pracovních zkoušek.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR:
APZ
(více)

20.11.2008 12:40:37

Anglický setr

Anglický setr


Anglický setr je laskavý, přátelský a klidný pes, se silně vyvinutým loveckým instinktem. Zároveň je však ideálním domácím společníkem.
ANGLICKÝ NÁZEV:
English Setter
PŮVOD:
Anglický setr byl vyšlechtěn ve Velké Británii v 19. století. Vznikl cestou připouštění a křížení španělských ohařů a díky svému šlechtiteli, Edwardu Laverackovi, se roku 1825 druh bíle-kropenatého plemene stabilizoval a byl uchráněn pro budoucí dobu. Anglický setr je rozšířený po celém světě i v ČR. Jeho aktivita se uplatňuje především při honu zvěře.
POPIS:
Anglický setr je krásný a elegantně rostlý pes, s mimořádným zevnějškem a jasnými a ladnými liniemi těla. Hlava je dlouhá, zaoblená, se zřetelně výrazným přechodem z čela na čumák. Morda je přiměřeně hluboká, hranatá. Oči má lesklé a kulaté, temně hnědé a velmi výrazné. Čenich nosu je tmavý nebo tmavě-hnědý. Uši jsou přiměřené délky, nízko posazené, visící, přiléhající k lícním kostem, jsou pokryté hedvábnou srstí a tvoří elegantní a spuštěné záhyby. Hruď je široká. Ocas má rovný, šavlovitý, drží se ve výši linie zad, jeho ozdobná srst vytváří krásný závěs, který je u začátku ocasu dlouhý a směrem ke konečku se zkracuje. Srst na hlavě a přední straně nohou je krátká, na uších a na celém těle je zlehka volná, hedvábná a lesknoucí se. Na zadní straně předních a zadních noh vytváří srst „výčesky“ a „kalhoty“. Anglický setr může být buď dvoubarevný ( černý s bílou, játrový s bílou, citronový s bílou, nebo trojbarevný. Jeho předností je jemné přecházení barev, hrubé barevné skvrny na něm nenajdeme.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 65 až 68 cm.
Fena má v kohoutku 61 až 65 cm.
VÁHA:
Anglický setr váží v rozmezí 25 až 30 kg.
SRST:
Anglický setr má dlouhou a hedvábnou srst, rovnou, místy však poněkud zvlněnou, charakteristickou svým hedvábným leskem. Na hrubníku bohaté osrstění z dlouhých rovných chlupů. Pesíky jsou mírně zvlněné, dlouhé a hedvábné, podsada je hustá. Zbarvení různé - citronová s bílou, játrová s bílou, černá s bílou, trojbarevná.
CHARAKTER:
Anglický setr je laskavý, přátelský a klidný pes, se silně vyvinutým loveckým instinktem. Nejraději pobývá ve společnosti dětí, lidí a domácích zvířat. Je to ideální domácí společník. Anglický setr má rád pravidelné a dlouhé procházky.
PÉČE:
Jeho srst vyžaduje pravidelné kartáčování. Anglický setr má také rád pravidelné a dlouhé procházky.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Anglický setr se průměrně dožívá 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Přinašeč ptactva a aportér.
VYUŽITÍ DNES:
Aportér a společník.
PLEMENO:
FCI VII. - Ohaři, přinašeči a slídiči.
Sekce 2 – Ohaři.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
AS
ČÍSLO STANDARDU:
2/ 07.09.1998 (Velká Británie)
(více)

20.11.2008 12:40:09

Anglický mastif

Anglický mastif


Anglického Mastifa se doporučuje chovat v prostorných podmínkách…
ANGLICKÝ NÁZEV:
English Mastiff
PŮVOD:
Dávnověké plemeno dogovitých psů. Mohutné Moloské dogy dle dobových pramenů zápasily již v období starověkého Říma v arénách s gladiátory, lvy, tygry a medvědy. Doprovázely také římské legie během jejich dlouhých pochodů. Mastifové se využívali pro ochranu domu, dvora a zvířat chovatele, a ve středověku pro lov velké zvěře. Předci Mastifa působili pravděpodobně již za doby Julia Césara v Bretani, avšak prokazatelný důkaz nám o tom chybí. Po druhé světové válce bylo toto plemeno ve Velké Británii na hranici vyhynutí. V dnešní době vidíme Mastifa velmi zřídka, a to především v USA a Velké Británii.
POPIS:
Jde o plemeno služebních psů. V jeho vzhledu převažuje úměrnost a mohutná stavba těla. Je to velký a těžký pes, je to nejtěžší plemeno světa, jedinci váží kolem 150 až 160 kg. Tělo je masivní, přiměřeně rostlé. Hlava větší, široká, kvadratická, velmi hluboká, s kratším čenichem. Na čele se zřídka tvoří vrásky. Na krátké hlave dominuje černá maska. Uši jsou delší, přiléhající k lícím, visící. Hřbet a břicho široké, hrudník hluboký, svaly silné. Končetiny jsou svalnaté, se silnými kostmi a sevřenými prsty. Ocas vysoko nasazený, dosahující k hleznům, nesmí být nesen nad horizontální linií.
VÝŠKA:
V kohoutku
u psů více než 76 cm,
pro feny více než 70 cm.
VÁHA:
Více než 70 kg. (standadt FCI váhu neuvádí).
SRST:
Srst je krátká a přiléhavá, s měkkým podsrstím, meruňkové, stříbřité, žluté, žlutě žíhané barvě, meruňkově žíhané barvy. Maska a uši jsou černé.
CHARAKTER:
Velmi klidný, nevzrušivý a sebejistý pes. Skoro nic ho nevyvede z míry. Je dobrý a oddaný svému pánu . Má rád společnost. Je to spolehlivý hlídač. Velmi málo štěká. Poslušný a inteligentní.
PÉČE:
Mastifa se doporučuje chovat v prostorných podmínkách. Nejlépe se bude cítit tam, kde bude pohodlí a opravdu dostatek místa. Dospělý mastif má střední potřebu pohybu. Stačí několik krátkých procházek denně a několik procházek bez vodítka týdně. Pro velké rozměry mohou u Mastifa vznikat záněty kosterní soustavy. Proto zdraví svého chovance pozorně sledujte. V období vývoje se nesmí příliš unavovat, aby nedošlo k poškození kostí a salů.
PŮVODNÍ VYUŽITÍ:
Lovecký a hlídací pes
SOUČASNÉ VYUŽITÍ:
Rodinný nebo hlídací pes.
PLEMENO:
FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní plemena a švýcarští salašničtí psi.
Sekce 2.1 - Dogovití molossové.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR:
EM
(více)

20.11.2008 12:38:43

Anglický kokršpaněl

Anglický kokršpaněl


Anglický kokršpaněl je velice populární pes, obdařen ostrými smysly, pracuje jak ve vodě, tak i na donášce zabité či poraněné zvěře
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: English Cocker Spaniel
PŮVOD:
Anglický kokršpaněl byl vyšlechtěn v 19. století ve Velké Británii.
POPIS:
Anglický kokršpaněl je živý, sportovní postavy, kompaktního a dobře vyváženého vzhledu. Anglický kokr má elegantní hlavu s širokým, dobře vyvinutým čenichem,zajišťujícím dobře větřit. Čumáček má kvadratický, s dobře zřetelným přechodem od čela. Čenich nosu je velký, černý, s dobře vyvinutými nozdrami. Oči by měly mít kulaté, temné, hnědé nebo černé podle zabarvení, mají jasný a veselý pohled, s výrazem jemnosti a inteligence. Uši jsou dlouhé, visící, široké, posazené nízko, přiléhající k lícním kostem, pokryté dlouhou hedvábnou srstí. Tělo je silné a kompaktní. Krk je mírně delší a svalnatý. Hruď je hluboká, ale ne široká. Ocas je posazený k úrovni zad poněkud níže, dříve se kupíroval na polovinu své délky.
Srst je přiléhající, lesknoucí se, hedvábná, rovná a měkká. Barva je různá.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 39 až 41 cm.
Fena má v kohoutku 38 až 39 cm.
VÁHA:
Anglický kokršpaněl váží přibližně 12,5 až 14,5 kg.
SRST:
Anglický kokršpaněl má rovnou, složením hedvábnou, na dotek hladkou a ne příliš hojnou srst, nikdy není drátovitá, vlnitá či kudrnatá. Barva je různorodá: černá, hnědá, plavá. Bílá barva je dovolena pouze na hrudi.
CHARAKTER:
Anglický kokršpaněl je laskavý, chytrý a něžný pes, s veselým a přátelským charakterem. Je přitažlivý, miluje děti, je to všeobecný miláček celé rodiny. Jeho jedinou špatnou vlastností je tvrdohlavost. Vyžaduje pravidelné procházky, pro které je obzvláště zapálený.
PÉČE:
Srst potřebuje každodenní a důkladnou péči, rozčesávání kartáčem i hřebenem.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Anglický kokršpaněl se průměrně dožívá 12 až 13 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes specializovaný na lov sluky lesní,
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI VIII. - Retrívři, slídiči a vodní psi
Sekce 2 – Slídiči.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
AC
ČÍSLO STANDARDU:
5/ 28. 11. 2003 (Velká Británie)
(více)

20.11.2008 12:36:48

Anglický chrt

Anglický chrt

Anglický chrt je inteligentní, jemný a laskavý pes, s dobráckým, přítulným a oddaným charakterem. Má pozoruhodnou životní sílu a výdrž.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Greyhound
PŮVOD:
Předci Anglického chrta byli známí již před pěti tisíci lety a pocházejí ze severní Afriky. Dávná vyobrazení psů, velice podobných Anglickému chrtovi, nacházíme již na basreliéfech ze starověkého Egypta. Plemeno, které se vyvinulo v izolaci pouštní krajiny, bez míšení s jinými plemeny, se totiž od starověku téměř nezměnilo. V Anglii se objevilo v raném středověku a jeho smečky, používané ke štvaní zvěře a později k chrtím závodům, se staly velmi oblíbené.
POPIS:
Anglický chrt je elegantní a nápadně štíhlý pes, pevné konstituce, ušlechtilých proporcí i linie. Při běhu může vyvinout rychlost až 60 km/h. Disponuje nevyčerpatelnou zásobou energie. Má plochou lebku a dlouhou, poměrně širokou tvář. Oči jsou tmavé, s klidným výrazem. Uši má malé, jemné, ve tvaru plátků růže, s krátkou a měkkou srstí. Krk je dlouhý, klenutý a svalnatý. Hruď je hluboká a mohutná. Hřbet protáhlý, široký a rovný. Dlouhé a rovné přední končetiny mají pevné kosti. Ocas je dlouhý, šavlovitě zahnutý, nízko nasazený, u kořene silný, postupně se zužuje.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 71 až 76 cm.
Fena má v kohoutku 69 až 72 cm.
VÁHA:
27 - 32 kg.
SRST:
Anglický chrt má srst jemnou a přiléhavou. Zbarvení je: černé, bílé, rezavé, rezavě hnědé, modré, plavé, žíhané nebo kterákoliv z těchto barev kombinovaná s bílou.
CHARAKTER:
Je charakteristický pozoruhodnou životní sílou a výdrží. Anglický chrt je inteligentní, jemný a laskavý pes, s dobráckým, přítulným a oddaným charakterem, milujícím děti.
PÉČE:
Pro zachování dobré kondice je nezbytný pravidelný trénink a fyzická zátěž.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Anglický chrt se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes.
VYUŽITÍ DNES:
Společník, psí závody, hony
PLEMENO:
FCI X. - Chrti.
Sekce 3 – Chrti.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
G
ČÍSLO STANDARDU:
158/ 03. 06. 1998 (Velká Británie)



Anglický chrt je inteligentní, jemný a laskavý pes, s dobráckým, přítulným a oddaným charakterem. Má pozoruhodnou životní sílu a výdrž.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Greyhound
PŮVOD:
Předci Anglického chrta byli známí již před pěti tisíci lety a pocházejí ze severní Afriky. Dávná vyobrazení psů, velice podobných Anglickému chrtovi, nacházíme již na basreliéfech ze starověkého Egypta. Plemeno, které se vyvinulo v izolaci pouštní krajiny, bez míšení s jinými plemeny, se totiž od starověku téměř nezměnilo. V Anglii se objevilo v raném středověku a jeho smečky, používané ke štvaní zvěře a později k chrtím závodům, se staly velmi oblíbené.
POPIS:
Anglický chrt je elegantní a nápadně štíhlý pes, pevné konstituce, ušlechtilých proporcí i linie. Při běhu může vyvinout rychlost až 60 km/h. Disponuje nevyčerpatelnou zásobou energie. Má plochou lebku a dlouhou, poměrně širokou tvář. Oči jsou tmavé, s klidným výrazem. Uši má malé, jemné, ve tvaru plátků růže, s krátkou a měkkou srstí. Krk je dlouhý, klenutý a svalnatý. Hruď je hluboká a mohutná. Hřbet protáhlý, široký a rovný. Dlouhé a rovné přední končetiny mají pevné kosti. Ocas je dlouhý, šavlovitě zahnutý, nízko nasazený, u kořene silný, postupně se zužuje.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 71 až 76 cm.
Fena má v kohoutku 69 až 72 cm.
VÁHA:
27 - 32 kg.
SRST:
Anglický chrt má srst jemnou a přiléhavou. Zbarvení je: černé, bílé, rezavé, rezavě hnědé, modré, plavé, žíhané nebo kterákoliv z těchto barev kombinovaná s bílou.
CHARAKTER:
Je charakteristický pozoruhodnou životní sílou a výdrží. Anglický chrt je inteligentní, jemný a laskavý pes, s dobráckým, přítulným a oddaným charakterem, milujícím děti.
PÉČE:
Pro zachování dobré kondice je nezbytný pravidelný trénink a fyzická zátěž.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Anglický chrt se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes.
VYUŽITÍ DNES:
Společník, psí závody, hony
PLEMENO:
FCI X. - Chrti.
Sekce 3 – Chrti.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
G
ČÍSLO STANDARDU:
158/ 03. 06. 1998 (Velká Británie)
(více)

20.11.2008 12:35:54

Anglický buldok

Anglický buldok


Anglický buldok je ztělesněním živosti, síly a odhodlání. Je to chytrý, pohotový, smělý, spolehlivý, odvážný a inteligentní pes, který velmi miluje děti. Jeho prameny vedou až k Moloským dogám, bojovým plemenům, žijícím ve starých Aténách.
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: English Bulldog; čes.: Anglický buldok
PŮVOD:
Pojmenování Bulldog se přeneslo z anglického jako „býčí pes“. Prameny plemene vedou k Moloským dogám, bojovým plemenům žijícím ve starých Aténách. Ve středověké Anglii byli předkové buldoků používáni pro hon na silná zvířata. Začátkem 18. století se tito psi zúčastňovali „býčích zápasů“, avšak v roce 1835 byly býčí zápasy zakázány. Jakýsi Bill Georgie pokračoval ve šlechtění buldoků a předělal původně bojového psa na spolehlivého společníka i dobrého přítele.
Plemeno bylo oficiálně uznáno koncem 19. století ve Velké Británii, začátkem 20. století i v USA. V roce 1875 byl otevřen první „Klub milovníků anglických buldogů“. V ČR se toto plemeno objevilo v 80. letech 20.století a ihned se stalo velice populárním.
POPIS:
Tento pes je hladkosrstý, robustní, silný, střední velikosti. Výška v kohoutku je 38 až 40 cm, váha 22,7 až 25 kg. Hlava je mohutná, s krátkým, připlácnutým čumákem. Čenich je malý, zvednutý nahoru. Uši jsou malinké, tenké, stojaté, ve tvaru “růže”. Ocas u tohoto plemene psů je krátký, není delší jak 8 cm. Pes je poměrně tlustý, s hladkou, krátkou srstí. Nohy jsou krátké a tlapky velké se silnými prsty. Buldoci se bohužel nevyznačují dlouhověkostí.
Barva je souvislá, zlatě-kaštanová, rezavá, hnědě-žlutá, tygří nebo bílá.
VÝŠKA:
V kohoutku má 38 až 40 cm.
VÁHA:
Pes váží do 25 kg.
Fena váží do 22,7 kg.
SRST:
Je krátká a hladká a proto vypadá (ale pouze vypadá) hrubá.
CHARAKTER:
Anglický buldok je ztělesněním živosti, síly a odhodlání. Je to chytrý, pohotový, smělý, loyajální, spolehlivý, odvážný a inteligentní pes, který velmi miluje děti. Svým vzhledem působí divokým dojmem, má však od přírody laskavou povahu. Vyniká dobráckým a přátelským charakterem.
PLEMENO:
FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní.
Skupina 2 - Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi.
Sekce 2.1 - Dogovití molossové.
Bez zkoušky z výkonu
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR:
AB
ČÍSLO STANDARDU:
149 / 16. 04. 2004 (Velká Britanie)

--------------------------------------------------------------------------------
(více)

20.11.2008 12:35:54

Anglický buldok

Anglický buldok


Anglický buldok je ztělesněním živosti, síly a odhodlání. Je to chytrý, pohotový, smělý, spolehlivý, odvážný a inteligentní pes, který velmi miluje děti. Jeho prameny vedou až k Moloským dogám, bojovým plemenům, žijícím ve starých Aténách.
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: English Bulldog; čes.: Anglický buldok
PŮVOD:
Pojmenování Bulldog se přeneslo z anglického jako „býčí pes“. Prameny plemene vedou k Moloským dogám, bojovým plemenům žijícím ve starých Aténách. Ve středověké Anglii byli předkové buldoků používáni pro hon na silná zvířata. Začátkem 18. století se tito psi zúčastňovali „býčích zápasů“, avšak v roce 1835 byly býčí zápasy zakázány. Jakýsi Bill Georgie pokračoval ve šlechtění buldoků a předělal původně bojového psa na spolehlivého společníka i dobrého přítele.
Plemeno bylo oficiálně uznáno koncem 19. století ve Velké Británii, začátkem 20. století i v USA. V roce 1875 byl otevřen první „Klub milovníků anglických buldogů (více)

20.11.2008 12:34:58

Americký stafordširský terier

Americký stafordširský terier


Svým nevelkým vzrůstem americký staffordšírský teriér dělá dojem velmi silného a výkonného psa.
ANGLICKÝ NÁZEV:
American Staffordshire Terrier
PŮVOD:
Předky Amerického stafordšírského teriéra označujeme Anglické buldogy a teriéry. Bližší příbuzní jsou Americký pitbulteriér a Anglický stafordšírský bulteriér, který se odlišuje lehčími kostmi a menšími rozměry. Plemeno je známé z 19. století. Standard stafordšírského teriéra byl poprvé schválen v „Americkém klubu chovatelů psů“ 10.června 1936. Později, v roce 1972, k označení přidali ještě slovo „americký“ a již jako Americký stafordšírský teriér je plemeno zaregistrováno v FCI. Ve východní Evropě se stali známí až v roce 1989 a rychle dobývali popularitu.
POPIS:
Svým nevelkým vzrůstem Americký stafordšírský teriér dělá dojem velmi silného a výkonného psa. Výška v kohoutku psů je 46 až 48 cm, a u fen 43 až 46 cm. Váha musí odpovídat rozměrům. Velká hlava je střední délky, lícní kosti jsou svalnaté. Čumák kvadratický, široký a vypouklý. Uši krátké, posazené vysoko. Oči jsou temné, široce umístěné. Nedovoluje se růžové zabarvení víček. Krk je silný a středně dlouhý. Hruď široká a hluboká. Přední nohy přímé, široce postavené, což dovoluje rozvinutí hrudi. Bedra mají silnou svalovinu. Ocas je posazen nízko, je krátký, přímý s tenkým konečkem. Srst je krátká, hustá a lesklá. Barva se připouští jakákoliv – jednobarevná i se skvrnami.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 46 až 48 cm.
Fena má v kohoutku 43 až 46 cm.
VÁHA:
Musí odpovídat rozměrům.
SRST:
Krátká, hustá a lesklá.
CHARAKTER:
Psi tohoto plemene se chovají pro ochranu majetku a pro své vlastnosti i jako osobní tělesní strážci. Ale stafordšírský teriér potřebuje učit disciplíně, a to co nejdříve tak, jak dovoluje jeho svéhlavost a tvrdohlavost. Kromě toho všeho je stafordšírský teriér známý jako vynikající krysař.
PLEMENO:
FCI III. - Teriéři.
Sekce 1 - Teriéři typu bull.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
AST
(více)

20.11.2008 12:33:58

Americký kokršpaněl

Americký kokršpaněl je vyrovnaný pes, bez sklonu k bázlivosti. Je schopný značné rychlosti, v kombinaci s ohromnou výdrží. Americký kokršpaněl je poslušný, veselý a laskavý pes, s pevným charakterem.
ANGLICKÝ NÁZEV:
am.: American Cocker Spaniel
PŮVOD:
Americký kokršpaněl je plemenem vyšlechtěným v USA v 19. století z anglického kokršpaněla. Jedna verze tvrdí, že španěl byl zavezen do Spojených států již s prvními anglickými vystěhovalci v roce 1620 po soudu „Mayflower“. Od Anglického kokršpaněla se odlišuje především menším vzrůstem, jeho srst je hustší.
Elegantní „kalhotky“ a dlouhá srst jsou hlavní zvláštnosti Amerického kokršpaněla. Poprvé byl předvedený v Manchesteru (New Hemcher) v roce 1883 a brzy se stal mimořádně populární. Americký kokršpaněl byl jako samostatné plemeno přiznán až v roce 1946.
POPIS:
Americký kokršpaněl je krásný, úměrně rostlý pes, kvadratického formátu, se silnými svaly a pevnými kostmi. Ideální výška v kohoutku je u psa 38 cm, u feny 35,5cm. Hlava má objemnou, avšak přiměřenou. Čumák je široký a kvadratický, s dobře viditelným přechodem od čela. Čenich nosu je velký, s dobře rozvinutými nozdrami, s kontaktními ostrými smysly. Ocas je posazen níž, než linie zad, dříve se kupíroval. Srst je dlouhá a hedvábná, zvláště na uších, krku, hrudi a končetinách. Barva je černá, černo-popelavá, je povolený jakýkoliv celistvý odstín s popelavým odstínem nebo bez něho, a také dvou- i tří barevný. Dvoubarevný odstín je doplněn mnohými skvrnami na základním jasu. Jeho chůze je koordinovaná, hladká a bez námahy.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku ideální výšku 38 cm.
Fena má v kohoutku ideální výšku 35,5 cm.
SRST:
Americký kokršpaněl má dlouhou a hedvábnou srst, zvláště na uších, krku, hrudi a končetinách.
CHARAKTER:
Americký kokršpaněl je vyrovnaný pes, bez sklonu k bázlivosti. Je schopný značné rychlosti, v kombinaci s ohromnou výdrží. Je to poslušný, veselý a laskavý pes, s pevným charakterem. Velice lehce si přivykne k jakémukoliv životnímu stylu. Americký kokršpaněl však často podléhá záludným nemocem, včetně epilepsie. V domě je však všeobecným miláčkem, překrásným druhem a společníkem.
Přestože je Americký kokršpaněl především lovecký a přátelský pes, velice populární je také jako pokojový pes. Libuje si v dlouhých a častých procházkách.
PÉČE:
Srst je nutné pravidelně regulovaně rozčesávat hřebenem nebo kartáčem a zhruba jednou za 8 až 10 neděl koupat a stříhat.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Americký kokršpaněl se průměrně dožívá 13 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Aportér drobné zvěře.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI VIII. - Retrívři, slídiči a vodní psi
Sekce 2 – Slídiči.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
AK
ČÍSLO STANDARDU:
167/ 22. 01. 1999 (Velká Británie)
(více)

17.11.2008 19:05:49

Bloodhound



Bloodhound

typický představitel plemene s překrásnou hlavou a jedinečnou povahou, na které byla založena chovatelská stanice Famous Alhavant, jeho potomci jsou dnes řazeni mezi nejůspěšnější jedince v Evropě a dnes již i v USA je o krev tohoto psa veliký zájem, byl zařazen na listinu výjimečných psů, jeho jméno bylo Multichamp. Poemat Echo Akribeia

Kategorie: Plemena psů
Poslední úprava: Alena Havlíková
(více)

17.11.2008 19:01:29

Zlatý retriever

Pejsci1446726814467370pejsekZlatý retriever


Zlatí retrívři jsou přítulní a hraví. Jsou vhodní k dětem.

Je to pes atraktivního vzhledu se zlatým srdcem. Jde o psa velmi učenlivého s přirozenou vlastností poslouchat, vyhovět, splnit pánovi vše, co mu na očích vidí.
Původ Golden Retrievera.
První verze vypráví o vzniku plemene ze skupiny ruských cirkusových psů, které lord s Tweedmounth odkoupil v Brightonu v Anglii. Ale tato verze byla od roku 1959 popřena. Všeobecně se věří, že lord Tweedmounth odkoupil pouze jedno štěně od nějakého ševce v Brightonu - štěně s dlouhou srstí a narozdíl od černých sourozenců žluté barvy.
Byl to zakladatel plemene GR - pes Nous, kterého lord přivezl na své panství Guisachan, které se následně stalo kolébkou Goldenů. Nouse získal roku 1860 a o osm let později jej křížil s fenou Belle dnes již vyhynulého Tweed Water španěla. Ačkoliv byli "Tweedi" španělé, domníváme se, že jako vodní psi se podobali více retrívrům a že byli kříženi i s novofundlanskými psy. Lord Tweedmount si vedl pečlivě plemennou knihu a zde se dozvídáme, že vedl stále liniovou plemenitbu, i když někdy přikřížil i novou krev. Bylo použito krve irského setra a dokonce i pískového křížence bladhounda včetně krve hladkosrstého retrívra.

Kategorie: Plemena psů

14465887 (více)

11.11.2008 09:38:52

Entlebuchský salašnický pes - Entlenbucher Sennenhund

Entlebuchský salašnický pes - Entlenbucher Sennenhund
Země původu:
Švýcarsko.

DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 28. 11. 2001.

Použití:
Honicí, strážní a hlídací pes ke hlídání statků. Dnes také všestranný pracovní pes a příjemný rodinný pes.

KLASIFIKACE FCI:
Skupina 2 Pinčové a knírači, molosové, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena.
Sekce 3 Švýcarští salašničtí psi.
Bez pracovní zkoušky.

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED:
Entlebušský pes je nejmenším plemenem ze švýcarských salašnických psů. Pochází z Entlebuchu, což je údolí v oblasti kantonů Luzern a Bern. První popis pod názvem "Entlibucherhund" pochází z roku 1889, ale ještě dlouho poté se appenzellerský a entlebušský pes od sebe vůbec nerozlišovali. V roce 1913 představil profesor Heim, velký milovník podporující intenzivně plemena švýcarských salašnických psů, čtyři exempláře tohoto malého honáckého psa s vrozeně zkráceným ocasem na výstavě psů v Langenthalu. Na základě posudků rozhodčích byli tito psi zaneseni jako čtvrté plemeno salašnických psů do švýcarské plemenné knihy psů SHSB. První standard byl však zpracován až v roce 1927 a po 20. srpnu 1926 následovalo na základě iniciativy Dr. B.Kohlera založení švýcarského klubu pro entlebušské salašnické psy, který se nadále věnoval rozvoji a čistokrevnému chovu tohoto plemene. Jak nízký počet zápisů do plemenné knihy SHSB ukazuje, toto plemeno se rozvíjelo jen pomalu. Entlebušský salašnický pes získal nový podnět v okamžiku, kdy lidé odhalili a prokázali jeho vrozené vlastnosti živého a neúnavného honáckého psa a jeho vynikající vlohy pracovního plemene. Dnes, třebaže je stále ještě málo početný, nalezl tento atraktivní trojbarevný pes své milovníky a těší se stále rostoucí oblibě také jako rodinný pes.

CELKOVÝ VZHLED:
Bezmála středně velký, kompaktně stavěný pes lehce obdélníkového formátu, trojbarevný jako všechna plemena švýcarských salašnických psů, velmi pohyblivý a mrštný. Čilý, bystrý, chytrý a přátelský výraz tváře.

DŮLEŽITÉ PROPORCE:
Poměr kohoutkové výšky k délce těla = 8 : 10.
Poměr délky tlamy k délce mozkovny = 9 : 10.

CHOVÁNÍ / CHARAKTER (POVAHA):
Živý, temperamentní, sebejistý a nebojácný; vůči osobám, které dobře zná, je dobromyslný a příchylný; vůči cizím lehce nedůvěřivý; nepodplatitelný hlídač; veselý a učenlivý.

HLAVA:
V harmonickém poměru k tělu, lehce klínovitá, suchá. Podélné osy tlamy a mozkovny jsou víceméně paralelní.

MOZKOVNA:
Lebka:
Dost plochá, poměrně široká v nejširším místě mezi nasazením uší, k tlamě se trochu zužuje; týlní hrbol stěží patrný; čelní rýha málo vyjádřená.
Stop: Málo vyvinutý.

LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI:
Nosní houba:
Černá, lehce vystupující před přední okraj pysků.
Tlama:
Silná, dobře modelovaná, od čela a lící zřetelně odsazená, stejnoměrně se zužuje, ale není špičatá; trochu kratší než vzdálenost od stopu k týlnímu hrbolu. Hřbet nosu rovný.
Pysky:
Málo vyvinuté, těsně přiléhající k čelisti; okraj pysků černě pigmentovaný.
Čelisti / zuby:
Silný, pravidelný a úplný nůžkový skus.Klešťový skusse toleruje. Chybění 1-2 PM1 (prvních třeňových zubů) se toleruje. Na chybějící M3 (3. stoličky) se nebere zřetel.
Líce:
Málo vyvinuté.
Oči:
Poměrně malé, okrouhlé, tmavě hnědé až barvy lískových oříšků. Výraz: živý, přátelský, pozorný. Oční víčka dobře přiléhající; okraje víček černě pigmentované.
Uši:
Ne příliš velké; vysoko a poměrně široce nasazené; ušní boltce visící, trojúhelníkového tvaru, na špičce dobře zaoblené; pevná a dobře vyvinutá ušní chrupavka; v klidu ploše přiléhající; při vzbuzené pozornosti psa v nasazení lehce zvednuté a směřují dopředu.

KRK:
Středně dlouhý, silný, suchý, plynule přecházející do trupu.

TRUP:
Silný, lehce obdélníkový.
Hřbet: Rovný, pevný a široký; Poměrně dlouhý.
Bedra: Silná, ohebná, ne příliš krátká.
Záď: Lehce spadající, poměrně dlouhá.
Hruď: Široká, hluboká, dosahující až k loktům. Výrazné předhrudí; žebra přiměřeně klenutá; hrudní koš protáhlý, oválného průřezu.
Spodní linie z profilu a břicho: Málo vtažené.

OCAS:
Přirozený ocas plynule navazující na lehce skloněnou záď. U nesení ocasu snaha o lehce visící nebo zcela visící ocas.
Vrozené zkrácení ocasu.
Dlouhý ocas a vrozeně zkrácený ocas jsou rovnocenné.

KONČETINY
Hrudní končetiny:
Silně osvalená, ale ne příliš těžká; není postavena ani příliš úzce, ani příliš široce. Běhy jsou krátké, robustní, rovné, souběžné a postavené dobře pod tělem.

Plece: Svalnaté; lopatka dlouhá, šikmá a dobře přiléhající.
Nadloktí: Stejně dlouhé nebo jen o málo kratší než lopatka. Úhel s lopatkou zhruba 100 až 120°.
Loket: Dobře přiléhající.
Předloktí: Poměrně krátké, rovné, dobré síly kostí, suché.
Nadprstí: Při pohledu zepředu plynule navazuje na předloktí; při pohledu ze strany jen velmi mírný úhel; poměrně krátké.

Pánevní končetiny:
Dobře osvalené. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny postaveny nepříliš úzce, jsou rovné a rovnoběžné.
Stehna: Poměrně dlouhá, v koleni tvoří s lýtkem poměrně otevřený úhel. Stehna široká a silná.
Lýtko: Zhruba stejně dlouhé jako stehno; suché.
Hlezno: Silné, poměrně hluboko posazené, dobře zaúhlené.
Zadní nadprstí (nárt): Poměrně krátké, robustní, svisle postavené a v obou pohledech rovnoběžné. Paspárky se musí odstranit s výjimkou zemí, ve kterých je odstraňování pasapárků zákonem zakázáno.

TLAPY:
Oblé, s těsně navzájem přiléhajícími a dobře klenutými prsty. Směřují rovně dopředu; drápy jsou krátké a silné; polštářky pevné a odolné.

CHODY:
Prostorný, uvolněný a lehce plynulý průběh pohybu se silným posunem vycházejícím z pánevní končetiny; při pohledu zepředu a zezadu se končetiny pohybují rovně a rovnoběžně.

OSRSTĚNÍ
Srst:
Patrová srst. Krycí srst krátká, pevně přiléhající, tvrdá a lesklá.Podsadahustá. Lehce zvlněná srst na kohoutku a / nebo hřbetě se sice toleruje, ale není žádoucí.

Barva a odznaky:
Typické trojbarevné zbarvení. Základní barva je černá s pokud možno symetrickými tříslově zbarvenými (žlutá až hnědavě rezavá barva) a bílými odznaky. Tříslově zbarvené znaky se nacházejí nad očima, na lících, na tlamě a na hrdle, po stranách hrudníku a na všech čtyřech končetinách, přičemž na končetinách musí tříslová barva ležet mezi černou a bílou.
Podsada: tmavě šedá až hnědavá.
Bílé odznaky:

Dobře viditelná, úzká bílá lysina, probíhající bez přerušení od temene přes hřbet nosu; může zcela nebo částečně obepínat tlamu.
Bílá od brady přes hrdlo bez přerušená až na hruď.
Bílá na všech čtyřech tlapách.
U dlouhého ocasu je žádoucí bílá špička.
Nežádoucí ale tolerované zbarvení: malá bílá skvrna na šíji (ne větší než zhruba půlka dlaně).

VELIKOST:
Kohoutková výška:
Psi: 44 - 50 cm, tolerance do 52 cm.
Feny: 42 - 48 cm, tolerance do 50 cm.

VADY:
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.

Chybějící pohlavní výraz.
Silné odchylky od ideálních proporcí.
Příliš hrubé nebo příliš jemné kosti.
Nedostatečné osvalení.
Kulatá mozkovna.
Silně vyjádřený stop.
Krátká, příliš dlouhá nebo špičatá tlama; hřbet nosu jiný než rovný. · Lehký předkus.
Chybějící zuby kromě dvou 1. třeňových zubů.
Oči příliš světlé, příliš hluboko usazené nebo vystupující.
Nedostatečně uzavřená víčka.
Uši příliš hluboko nasazené, příliš malé nebo příliš špičaté, nesené odstávající; složené ucho.
Hřbet příliš krátký, spáditý nebo kapří hřbet.
Záď přestavěná nebo silně spadající.
Hrudní koš příliš plochý nebo sudovitý; chybějící předhrudí.
Zalomený ocas, ocas nesený nad hřbetem.
Strmé zaúhlení hrudních končetin.
Vytočené nebo křivé přední běhy.
Měkká nebo prošlápnutá zápěstí.
Strmé zaúhlení, kravský postoj nebo sudovitý postoj pánevních končetin; sbíhavý postoj.
Tlapy podlouhlé, málo klenuté prsty.
Chody krátké, strnulý pohyb, sbíhavý, křížící se pohyb.
Chyby kresby srsti:

Přerušená lysina.
Bílá skvrna na šíji větší než zhruba půlka dlaně.
Bílá dosahující zřetelně nad zánártí.
Bílá není na všech čtyřech tlapách.
Průběžný bílý obojek (vážná vada).
Rozdělená bílá na hrudi (vážná vada).
Hrudní končetiny: chybějící rezavě červená mezi bílou a černou (vážná vada).
Chybějící bílá kresba na hlava, hlava zcela.
Černá (velmi vážná vada).
Nejisté chování, nedostatek temperamentu, lehká agresivita.
VYLUČUJÍCÍ VADY:
Bojácnost, agresivita.
Podkus, výrazný předkus, zkřížený skus.
Entropium, ektropium.
Žluté dravčí oko, skleněné oko, modré oči.
Zatočený ocas.
Příliš dlouhá, jemná srst; chybějící podsada.
chyby barvy:

Chybějící trojbarevné zbarvení.
Základní barva jiná než černá.
Nedostatečná velikost, nadměrná velikost ve srovnání s údaji o toleranci.
Poznámka:
Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.

(více)

11.11.2008 09:37:20

Americký foxhound

Americký foxhound

ORIGINÁLNÍ NÁZEV PLEMENE:
American Fox Hound
POPIS:
Všetranně využitelný, avšak především myslivecký a lovecký pes. Společník člověka. Je podobný svému anglickému příteli, ale je rychlejší v pronásledování a má lepší čich.

POVAHA:
Rychlý, elegantní pes. Americký foxhound je odvážný a vytrvalý bojovník. Doma je ale laskavým a milujícím společníkem rodiny. Má silný hlas, rád štěká a má melodické vytí. Má v sobě vyvinutý silný lovecký pud.

SRST:
Srst má krátkou a hustou, dobře přiléhavou.

BARVA:
Vyskytuje se v různých zabarveních. K vidění je v barvách trikolor ( černá, hnědá a bílá) nebo téměř celobílý, pouze se světlehnědými znaky povětšinou na hlavě a ocase.

VÝŠKA:
Psi: 56-63,5 cm.
Feny: 53-61 cm.

HMOTNOST:
30-34 kg.

OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR:
AI
ČÍSLO STANDARDU:
303 / 05.03.1998 (USA).

Další informace:
Péče o srst:

Jeho krátká srst nevyžaduje přehnanou péči. Postačí občas vykartáčovat kartáčem se štětinami a občas psa vykoupat v šamponu.

Výchova:

V Americkém foxhoundovi nehledejte vyloženě domácího mazlíčka. Je to lovec, od přírody má rád pohyb a díky jeho vyvinutému loveckému pudu se okamžitě vydává za jakým-koliv zajímavým pachem, který ucítí. K dětem má velmi dobrý vztah. S ostatními psy si také rozumí, neboť byl zvyklý žít ve smečce. Jen není dobré ho chovat zároveň s ostaními domácími zvířátky, vzhledem k jeho loveckému pudu. Americký foxhound má různý vztah k cizím lidem. Může být přátelský a nebo se ve vztahu k cizím lidem projeví jako hlídač domu.

Nároky na pohyb:

Pamatujte, že Americký foxhound je lovecký pes a pes na práci. Miluje pohyb a také ho dostatek vyžaduje. Nejspokojenější je v lese či na poli a při práci! Rád běhá a je vytrvalý. Uběhne bez větších problémů značně dlouhou trať a vydrží od rána do noci pracovat.

Pozor: Bez dostatečného pohybu začne přibývat na váze!!

Zajímavosti:

Je to zdravý pes, který nemá žádné civilizační a genetické choroby, kterými trpí přešlechtěná plemena (problémy s klouby,kostmi atd.)

Jeho melodické vytí bylo použito i v několika populárních písních.




(více)

11.11.2008 09:35:04

Argentinská doga - Dogo Argentino

Argentinská doga - Dogo Argentino

Země původu :
Argentina.

DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO PŮVODNÍHO STANDARDU: 29.01.1999.

POUŽITÍ:
Lovecký pes pro velkou zvěř.

KLASIFIKACE FCI :
Skupina 2 Knírači a pinčové, molossové a švýcarští salašničtí psi.
Sekce 2.1 Molossové, dogovití psi.
Bez zkoušky z výkonu.

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED:
Toto plemeno pochází z provincie Cordoba nacházející se v centrálních oblastech republiky Argentiny. Zakladatelem plemene je Dr.Antonio Nores Martinez, lékař z tamější rodiny starousedlíků. Jeho vášnivá láska ke psům a stejně tak i rodinná tradice ho vedly k tomu, aby v roce 1928 sestavil ve standardu základní charakteristiky nového plemene psů, které nazval argentinskou dogou. Nejdříve začal se systematickým křížením různých čistokrevných psů se » starým bojovým psem z Cordoby «, což byl velmi silný a mohutný pes, který však byl povahou nevyrovnaný a geneticky neupevněný. Byl výsledkem křížení různých plemen, na němž se podíleli například mastini, buldoci a bulteriéři. Ve své době byli tito psi velmi známí a u nadšených a fanatických milovníků psích zápasů velmi oblíbení; mezi těmito obdivovateli psích zápasů byli lidé ze všech sociálních vrstev společnosti a jejich koníček se tehdy ještě považoval za normální zábavu. Díky přísné selekci a rostoucí kontrole povahy dosáhl Dr.Nores Martinez po několika generacích svého cíle, neboť se mu podařilo vyšlechtit první » rodinu « se stabilně děděnými vlastnostmi. Zpočátku považovali všichni tohoto psa za bojové plemeno, ale Dr.Nores Martinez, vášnivý lovec, používal tohoto psa na svých obvyklých lovech na velkou zvěř, přičemž se u psů tohoto plemene projevily natolik užitečné vlastnosti, že se brzy stal při podobných lovech nenahraditelným. Tak se během krátké doby proměnil ve vynikajícího psa na velkou zvěř. Během let prodělal další změnu funkce, protože se z něj vyvinul všestranný společenský pes a věrný a nepodplatitelný obránce svého pána. Jeho síla, jeho tvrdohlavost, jeho čich a jeho odvaha jsou nedostižné mezi smečkovými psy při lovu na černou zvěř, pumy a další škodnou, která žije v dalekých a členitých prostorách argentinské republiky a která tropí škody na dobytku i polnostech tamějších farmářů. Harmonický soulad a vynikající osvalení připomínající trénovaného atleta jsou ideálními předpoklady k tomu, aby mohl pes tohoto plemene překonávat dlouhé cesty za nejrůznějších klimatických podmínek a aby byl schopen obstát v tvrdých bojích s pronásledovanými zvířaty. Dne 21.května 1964 bylo toto plemeno uznáno argentinským kynologickým svazem za samostatné plemeno a od té doby se tito psi registrují v plemenné knize argentinské agronomické společnosti Sodiedad Rural Argentina. Později, dne 31.července 1973, bylo toto plemeno uznáno jako první a jediné argentinské plemeno také mezinárodní kynologickou federací FCI a stalo se tak jedině díky neúnavným snahám Dr. Augusta Norese Martineze, který byl bratrem zakladatele plemene a pokračoval v jeho díle.

CELKOVÝ VZHLED :
Celým svým vzhledem normální pes molosského typu středních proporcí, v požadovaném rámci velký, aniž by byl obrovský. Jeho vzhled je harmonický a plný síly, protože obrysy jeho mohutného osvalení jsou zdůrazněny pevnou, pružnou a (vzhledem k málo pružným tkáním podkoží) k tělu pevně přiléhající kůží. Jeho pohyb je klidný a sebejistý a jeho reakce jsou cílené a rychlé; v jeho pohybu se neustále projevuje radost. Jeho povaha je příjemná a láskyplná, jeho bílá barva je nápadná a jeho fyzické schopnosti z něj činí opravdového atleta.

DŮLEŽITÉ PROPORCE :
Protože jde o psa středních proporcí, nejsou v jeho harmonickém a vyváženém celkovém vzhledu žádné zvláštnosti. Také hlava je středních proporcí. Tlama je stejně dlouhá jako mozkovna.Kohoutková výškaodpovídá výšce zádi. Hloubka hrudníku odpovídá 50 % kohoutkové výšky. Délka trupu překračuje kohoutkovou výšku o 10 %.

CHOVÁNÍ / POVAHA :
Veselá, přirozená, nenáročná, přátelská; štěká málo a je si dobře vědom své síly. Nikdy nesmí být agresivní, to je povahový rys, který musí být dokonale pod kontrolou. Jeho dominantní založení ho neustále ponouká k bojům o jeho teritorium, to platí zvláště o jedincích stejného pohlaví a je to vlastnost nápadná zvláště u psů. Na lovu je chytrý a bezhlučný, odvážný a bojovný.

HLAVA :
Středních proporcí, silného a těžkého vzhledu, bez ostrých hran nebo nápadného cizelování; profil je konkávně konvexní : mozkovna je díky konturám žvýkacích a šíjových svalů konvexní, hřbet nosu je lehce konkávní. Hlava tvoří s krkem silný obloukovitě zakřivený svalnatý celek.

MOZKOVNA:
Lebka :
Masivní, konvexní při pohledu zepředu i z profilu. Jařmové oblouky dobře odstupují a tvoří hlubokou prohlubeň spánků, která dovoluje silný vývoj spánkového svalu. Týlní hrbol nesmí vystupovat, silné svaly šíje ho prakticky stírají. Středová rýha je na mozkovně jen málo patrná.
Stop : na přechodu konvexního průběhu mozkovny k lehce konkávnímu hřbetu nosu je jen slabě vyvinut. Při pohledu ze strany tvoří jeho obrys jasně řezaný reliéf nadočnicových oblouků.

OBLIČEJOVÁ ČÁST HLAVY :
Nosní houba :
Černě pigmentovaná, nosní otvory jsou široce otevřené. Směrem dopředu je lehce vyhrnutá, protože se nachází na konci konkávní linie hřbetu nosu. Při pohledu z profilu je přední strana rovná a svislá; nachází se na stejné přímce s předním okrajem horní čelisti, nebo velmi lehce před ní.

Tlama :
Silná, délka poněkud přesahuje hloubku, dobře vyvinuté šířky s lehce konvergujícími bočními plochami. Hřbet nosu je lehce konkávní, což je znak, který se vyskytuje téměř jen u argentinské dogy.

Pysky :
Středně silné, krátké a těsně přiléhající, s volnými, černě pigmentovanými okraji.

Čelisti / skus :
Čelisti silné a dobře oproti sobě postavené, bez předkusu a bez podkusu. Obbě strany čelisti se velmi lehce a stejnoměrně sbíhají. Silné a velké zuby, dobře vyvinuté, pravidelně uspořádané, pevně usazené v čelistech, beze stop zubního kazu. Doporučuje se úplný chrup, ale větší význam má pravidelné uspořádání zubů. Klešťový skus, nůžkový skus je přípustný.

Líce :
Široké a zpola ploché, bez vrásek, bez oblouků a ciselování, pokryté silnou kůží.
Oči : tmavě hnědé až oříškově hnědé, chráněné očními víčky přednostně s černými okraji, třebaže částečná depigmentace očních víček se nesmí považovat za vadu. Mandlového tvaru, uložené středně vysoko a posazené daleko od sebe. Celkově mají působit dojmem pozornosti a činorodosti, ale nikdy nesmí působit vysloveně tvrdě, což platí zvláště o samcích.

Uši :
Nasazené vysoko a vzhledem k velké šířce lebky také daleko od sebe. Vzhledem k původnímu použití psa by měly být uši kupírované a vzpřímené; jsou trojúhelníkového tvaru a v délce, jež nepřesahuje 50 % délky předního okraje ušního boltce. Jestliže nejsou kupírované, jsou střední délky, široké, silné, ploše přiléhající a na špičce zaoblené. Srst je hladká a o něco kratší než na zbytku těla psa. Na uších se mohou objevovat malé skvrnky, ale jejich výskyt se nepostihuje. Nekupírované uši jsou neseny přirozeně visící a překrývají zadní část lící. Při vzbuzené pozornosti mohou být zpola vztyčené.

KRK :
Střední délky, silný, nesený zdvižený. Osvalení je dobře vyvinuté a horní linie je lehce klenutá. Tvarem se podobá komolému kuželu. U nasazení hlavy tvoří osvalení lehký oblouk, který stírá veškeré nerovnosti kostry v této oblasti; jeho široká základna dobře přechází do hrudníku. Kondenzátor je pokryt pružnou a silnější kůží na hrdle, jež může volně klouzat po tkáních podkoží, protože je zde volnější než na ostatních částech těla. Na hrdle se tvoří jemné vrásky, ne však visící lalok. Tento znak je pro funkčnost zvířete velmi důležitý. Srst je v této oblasti poněkud delší.

TRUP :
Délka trupu (od ramenního kloubu až po sedací kost) přesahuje kohoutkovou výšku zhruba o 10 %.

Horní linie :
Rovná; kohoutek a vrcholky pánevní kosti jsou ve stejné výšce a tvoří nejvyšší body této linie.

Kohoutek :
Široký a vysoký.

Hřbet :
Široký a silný, se silně vyvinutým svalstvem, což způsobuje lehce klesající linii směrem k bedrům.

Bederní partie :
Silná; díky silně vyvinutému svalstvu beder, jež způsobuje, že se podél páteře tvoří lehká podélná prohlubeň, jsou kontury poněkud setřené.Bedrajsou poněkud kratší než hřbet ke hřebeni zádě lehce stoupají. Celkový vývin osvalení podél celé horní linie propůjčuje psovi dojem lehce spadajících linií, což však neodpovídá skutečnosti, třebaže u dospělých psů vzniká tento dojem vzhledem k silně vyvinutému svalstvu hřbetu ještě silnější.

Záď :
Střední délky, široká, s dobře vyvinutým svalstvem, které téměř zastírá hřeben kosti kyčelní i vrchol kosti křížové.Záďje stejně široká jako hrudník, nebo poněkud užší.Záďje k horizontále skloněna pod úhlem zhruba 30°, horní linie lehce klesá k nasazení ocasu.

Hruď:
Široká a hluboká. Vrchol hrudní kosti se nachází na stejné úrovni jako vrchol ramenního kloubu a dolní linie hrudníku dosahuje na úroveň loktů. Hrudník je prostorný, aby poskytoval dostatek místa velkým plicím; žebra jsou dlouhá a středně klenutá; spojují se s hrudní kostí na úrovni loktů.

Dolní linie a břicho :
Poněkud vytažené nad dolní linii hrudníku, ale nikdy ne tolik jako u chrta; silné. Slabiny a břicho se stejným svalovým tonusem.

OCAS :
Středně vysoko nasazen, s horní linií tvoří úhel 45°. Šavlovitě zahnutý, dlouhý a silný, dosahující k hleznům, ale nepřesahující je. V klidu je přirozeně svěšený, v akci se ocas zdvihá trochu nad horní linii, v klusu nesen na horní linii, nebo trochu výš.

KONČETINY :
Hrudní končetiny :
Celkově tvoří s tělem harmonickou silnou jednotu kostí a svalů. Při pohledu ze strany i zepředu jsou končetiny postaveny svisle.

Plece :
Lopatky jsou vysoké a dobrých proporcí, velmi silné, s velkými, zřetelně modelovanými, ale ne přehnaně vyvinutými svaly. Vzhledem k horizontále jsou postaveny pod úhlem 45°.

Nadloktí :
Střední délky a odpovídající celku. Silné a výrazně osvalené; vzhledem k horizontále jsou postavena pod úhlem 45°.

Lokty :
Robustní, pokryty poněkud silnější a pružnou kůží, bez vrásek a skladů. Přirozeně přiléhají ke stěnám hrudníku a zdají se být s nimi spojené.

Předloktí :
Stejně dlouhé jako nadloktí, postavené kolmo k zemi. Kosti mohutné a rovné, s dobře vyvinutým svalstvem.

Zápěstní kloub :
Široký, tvoří prodloužení předloktí, bez kostních výrůstků a vrásek kůže.

Přední nadprstí :
Poněkud ploché, dobré substance kostí, s horizontálou tvoří úhel 70 – 75 °.
Tlapy hrudních končetin : kulaté, s krátkými, silnými a dobře sevřenými prsty. Polštářky tlap jsou masité a tvrdé, pokryté silnou kůží drsnou na omak.

Pánevní končetiny :
Přiměřené úhlené. Celkově jsou silné, mohutné a rovnoběžně postavené; působí dojmem síly a výkonu, což vyžaduje jejich funkce, protože z nich vychází silný posun, který je rozhodující pro typický pohyb.

Stehna :
V délce odpovídající celku, silné s viditelně velmi výrazně vyvinutým osvalením. Úhel kyčelního kloubu činí zhruba 100°.

Koleno :
Postaveno ve stejné ose jako zbytek končetiny; úhel mezi stehenní kostí a bércem tvoří přibližně 110°.

Bércová část :
Poněkud kratší než stehno, silná; vede výborně vyvinuté svalstvo.
Hlezenní kloub a zadní nadprstí (nárt): celkově jsou hlezenní kloub a nárt krátké, silné a mohutné. Zaručují silný posun pánevní končetiny. Nárt je silný a pata je dobře patrná. Hlezenní kloub tvoří úhel zhruba 140°. Nárt je silný, téměř válcový a k horizontále je postaven pod úhlem zhruba 90°. Objeví-li se paspárky, musejí se odstranit.
Tlapy pánevních končetin : podobně jako u tlap hrudních končetin; tyto jsou jen o něco menší a širší, jinak mají stejné vlastnosti.

POHYB :
Hbitý a určitý. Je-li vzbuzena pozornost psa, podstatně se změní jeho pohyb a pes se pohybuje s rychlými reflexy, což je pro toto plemeno typické. Krok je pomalý a klidný. Klus je dlouhý, hrudní končetiny dosahují daleko dopředu a pánevní končetina poskytuje potřebnou energii a silný posun. Ve cvalu pes ukáže svoji energii a všechny své síly. Stopa tlak je jednoduchá a souběžná.Mimochodse posuzuje jako těžká vada a je nepřípustný.

KŮŽE :
Po celém těle silná, ale měkká a pružná. Dobře přiléhající k tělu, vzhledem k povoleným tkáním se na své podložce lehce pohybuje; kromě volnější kůže na krku, kde je vazivo podkoží mimořádně volné, netvoří žádné podstatné vrásky. Kůže je co nejméně pigmentována, třebaže s věkem pigmentu přibývá. Nadměrně pigmentovaná kůže je nepřípustná. Přednostně by měly být pigmentovány okraje sliznic pysků a okraje očních víček.

OSRSTĚNÍ :
Jednotně krátká, hladká, měkká na omak a zhruba 1,5 až 2 cm dlouhá. Hustota srsti se liší podle klimatických podmínek. V tropických podmínkách je osrstění řidší, takže mohou prosvítat pigmentové skvrny na kůži, což by však nemělo zavdat příčinu ke snížení hodnocení. Ve chladném podnebí je srst hustší a silnější a může se dokonce vytvářet i podsasa.

BARVA :
Čistě bílá. Kolem oka je barevná skvrna černé nebo tmavé barvy přípustná. Tato skvrna nesmí přesahovat 10 % celkové plochy hlavy. U stejně hodnotných jedinců by se měl rozhodčí vždy rozhodnout pro psa, jehož srst je co nejbělejší.

VELIKOST:
Kohoutková výška :
Psi: 62 až 68 cm.
Feny: 60 až 65 cm.

VADY:
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru ke stupni odchylky.

TĚŽKÉ VADY :
Nedostatečný vývin svalů a kostí (slabost).
Málo pigmentovaná nosní houba.
Visící pysky.
Malé, slabé, nebo zkažené zuby, neúplný chrup.
Příliš světlé oči.Entropiumnebo ektropium.
Sudovitý hrudník, kýlu podobný hrudník.
Plochá žebra.
Přehnané úhlení pánevní končetiny.
Nárt příliš dlouhý.
Netypický pohyb.
Přehnaná pigmentace kůže u mladých psů.
Malé oblasti s barevnými chlupy.
Nervózní nevyrovnaný temperament.
DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY :
Zcela depigmentovaná nosní houba.
Předkus nebo podkus.
Modré oči nebo oči různých barev.
Hluchota.
Dlouhá srst.
Barevné skvrny v srsti na těle. Více než jedna barevná skvrna na hlavě.
Velikost pod 60 cm, nebo nad 68 cm.
Agresivita.
Poznámka:
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.

\"pejsek\" (více)

11.11.2008 09:33:02

Zlatý retrívr - Golden Retriever

Zlatý retrívr - Golden Retriever

Země původu:
Velká Británie.

DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 24.06.1987.

Využití:
Lovecký pes.

KLASIFIKACE FCI:
Skupina 8 retrívři, slidiči, vodní psi.
Sekce 1 retrívři.
S pracovní zkouškou.

CELKOVÝ VZHLED:
Symetrický, vyvážený, aktivní, výkonný, s vyváženým pohybem; spolehlivý, s laskavým výrazem.

CHOVÁNÍ / TEMPERAMENT:
Poslušný, inteligentní a s přirozenými vlohami k práci; laskavý, přátelský, přívětivý a důvěřivý.

HLAVA:
Vyvážená a dobře ciselovaná.

LEBEČNÍ PARTIE:
Mozkovna: široká, aniž by působila hrubým dojmem; dobře nasazená na krku.
Stop: dobře definován.

OBLIČEJOVÁ PARTIE:
Nosní houba: přednostně černá.
Tlama: silná, široká a hluboká. Délka tlamy přibližně odpovídá délce od stopu k týlnímu hrbolu.
Čelisti / zuby: čelisti silné, s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a jsou posazeny v čelistech kolmo.
Oči: tmavě hnědé, široce posazené, tmavé okraje očních víček.
Uši: střední velikosti, nasazeny zhruba ve stejné výši jako oči.

KRK:
Dobré délky, suchý a svalnatý.

TRUP:
Vyvážený.
Hřbet: rovná horní linie.
Bedra: silná, svalnatá, krátká a pevně svázaná.
Hrudník: hluboký, poskytuje dostatek prostoru srdci. Žebra hluboká, dobře klenutá.

OCAS:
Nasazen a nesen na úrovni hřbetní linie, dosahuje k hleznům, na konci není zatočen.

KONČETINY
Hrudní končetiny:
Přední běhy rovné se silnými kostmi.
Plece: dobře šikmo dozadu uložené, dlouhá lopatka.
Nadloktí: stejné délky jako lopatky, díky tomu jsou běhy postaveny dobře pod tělem.
Lokty: těsně přiléhající.

Pánevní končetiny:
Zadní běhy silné a svalnaté.
Kolena: dobře zaúhlená.
Bérce: dobré délky.
Hlezna: správně spuštěná, při pohledu zezadu rovná, nejsou vytočená dovnitř ani ven. Kravský postoj je vysoce nežádoucí

TLAPY:
Kulaté a kočičí.

CHODY / POHYB:
Silný s dobrým posuvem. Přímý a rovnoběžný pohyb předních i zadních běhů. Krok dlouhý a volný, bez nadměrného zvedání končetin vpředu.

OSRSTĚNÍ
Srst:
Hladká nebo zvlněná s dobrými praporci, hustou podsadou odpuzující vodu.

BARVA:
Všechny odstíny zlaté nebo krémové, ne červené ani mahagonové. Povoleno je několik málo bílých chlupů jen na hrudníku.

VELIKOST:
Výška v kohoutku:
Psi: 56 - 61 cm (22-24 palců).
Feny: 51 - 56 cm (20-22 palců).

VADY:
Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa.

Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.

Poznámka:
Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.

14465887 (více)

11.11.2008 09:26:21

AUSTRALSKÝ OVČÁK - Australian Shepherd

AUSTRALSKÝ OVČÁK - Australian Shepherd

ZEMĚ PŮVODU:
USA.

DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 24.07.1996

POUŽITÍ:
Ovčácký a farmářský pes.

ZAŘAZENÍ PODLE FCI:
Skupina 1: ovčáčtí a honáčtí psi (kromě švýcarských salašnických psů).
Sekce 1 ovčáčtí psi.
Bez zkoušky z výkonu.

KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ:
Ačkoli existuje mnoho teorií o původu australského ovčáka, současná podoba této rasy pochází výhradně z USA. Jméno rasy vzniklo z asociace psů s baskickými pastevci, kteří přišli v 19. století do USA z Austrálie. Popularita australského ovčáka postupně stoupala s rostoucí oblibou westernového jezdectví po druhé světové válce, zejména díky rodeům a koňským show v televizi nebo ve filmu. Jejich přizpůsobivá a učenlivá povaha z nich učinila oblíbené pomocníky na mnoha amerických farmách a rančích. Američtí chovatelé pokračovali v rozvoji plemene, udržovali jeho všestrannost, bystrost, silné ovčácké instinkty a zároveň jejich atraktivní vzhled, kterému vděčí za svou všeobecnou oblíbenost. Ačkoli každý jedinec je unikátní svým zbarvením a znaky, všichni australští ovčáci jsou nepřekonatelní v oddanosti své rodině. Jejich četné talenty zajišťují pokračování popularity tohoto plemene.

CELKOVÝ VZHLED:
Australský ovčák je vyvážený, mírně prodlouženého rámce, se středně silnou kostrou a velikostí. Barvy srsti jsou rozmanité a individuální. Je pozorný a živý, mrštný a aktivní, zároveň je dobře osvalený, nikdy neohrabaný nebo těžkopádný. Srst je přiměřené délky a struktury. Ocas je kupírovaný nebo přirozeně zakrnělý.

DŮLEŽITÉ PROPORCE:
Délka od hrudní kosti k zadní straně stehna by měla být větší než výška v kohoutku.

STAVBA TĚLA:
Pevná, středně silná kostra. Psi (samci) jsou dobře osvalení, maskulinní, nikdy však příliš robustní stavby těla. Feny by měly být zřetelně samičího typu, aniž by však byly příliš lehce stavěné.

POVAHA / TEMPERAMENT:
Australský ovčák je inteligentní pracovní plemeno se silnými ovčáckými a hlídacími instinkty. Je spolehlivým společníkem a zároveň dostatečně vytrvalý k celodenní práci. Měl by být vyrovnané povahy, dobrosrdečný, zřídka svárlivý, při prvním setkání může být ovšem poněkud zdrženlivý. Přílišná plachost, bojácnost nebo agresivita je přísně penalizována.

HLAVA:
Výrazných rysů, silná a suchá. Celková velikost má odpovídat velikosti těla.

MOZKOVNA:
Lebka: ploché až mírně vyklenuté temeno, někdy s mírně vyznačeným týlním hrbolkem. Délka je stejná jako šířka.
Stop: středně vyjádřený, dobře patrný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: jedinci se zbarvením blue merle a černí jedinci mají černou nosní houbu a pysky. Jedinci se zbarvením red merle a červení mají játrově hnědou barvu nosní houby i pysků. U jedinců se zbarvením merle jsou na nosní houbě povoleny malé růžové skvrny, které ovšem nesmí přesahovat 25 % plochy nosní houby u psů starších 1 roku, jinak je to posuzováno jako závažná vada.


Tlama: Stejně dlouhá nebo mírně kratší než mozkovna. Při pohledu ze strany jsou roviny temene lebky a tlamy paralelní a oddělené dobře patrným stopem. Směrem od nasazení se tlama mírně zužuje až k zaoblené špičce.


Zuby: plný chrup se silnými bílými zuby by měl tvořit nůžkový, případně klešťový skus.


Oči: Hnědé, modré, jantarové nebo jakékoli kombinace těchto barev jsou povoleny, včetně skvrn a mramorování. Mandlového tvaru, ani zapadlé, ani vystupující. Jedinci se zbarvením blue merle a černí jedinci mají černé okraje očních víček, jedinci se zbarvením red merle a červení jedinci mají játrově hnědou barvu okraje očních víček. Výraz: ukazuje pozornost a inteligenci, je ostražitý a dychtivý. Pohled by měl být ostražitý, ale přátelský.


Uši: trojúhelníkového tvaru, přiměřené velikosti a síly boltců, vysoko nasazené. V afektu se uši naklání dopředu nebo ke straně (jako růžicové ucho). Vztyčené nebo zavěšené uši jsou závažnou vadou.

KRK:
Silný, střední délky, s mírně prohnutou horní linií, dobře navazující na ramena.

TRUP:
Hřbetní linie: přímá a silná, rovná a pevná od kohoutku ke kyčelním kloubům.
Záď: mírně šikmá.
Hrudník: nepříliš široký, ale hluboký, dosahuje až k loktům. Žebra jsou dobře klenutá a dlouhá. Hrudník není ani sudovitý ani plochý.
Břicho a spodní linie: lehce vtažené k bedrům.

OCAS:
Rovný, kupírovaný nebo přirozeně zakrnělý, neměl by přesahovat 10 cm (4 palce) délky.

KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY:
Ramena: lopatky jsou dlouhé, ploché, leží poměrně blízko u kohoutku a jsou dobře uložené.
Nadloktí: přibližně stejné délky jako lopatka, nasedá v přibližně v pravém úhlu na linii ramen, takže hrudní končetiny směřují přímo dolů, kolmo k zemi.
Končetiny: rovné a silné. Silné kosti, oválné spíše než kulaté.
Nadprstí: střední délky a velmi mírně ukloněné. Přední paspárky mohou být odstraněné.

Tlapky:
Oválné, kompaktní, se sevřenými, dobře vyklenutými prsty. Polštářky jsou silné a pružné.

PÁNEVNÍ KONČETINY:
Pánevní končetiny jsou od sebe vzdáleny přibližně stejně jako hrudní končetiny v plecích. Zaúhlení mezi pánví a stehnem odpovídá úhlu mezi lopatkou a nadloktím u přední končetiny, tj. přibližně 90°.
Koleno: zřetelně vyznačené.
Hlezenní kloub: středně úhlený.
Hlezna: krátká, směřují kolmo k zemi a jsou vzájemně paralelní při pohledu zezadu. Zadní paspárky musí být odstraněné.
Tlapky: oválné, kompaktní, se sevřenými, dobře vyklenutými prsty. Polštářky jsou silné a pružné.

POHYB:
Australský ovčák se pohybuje plynule, volně a lehce. Jeho pohyb je rovněž typický velkou pohyblivostí a vyrovnaným krokem s dobrým pokrytím prostoru. Jak hrudní, tak pánevní končetiny se pohybují rovně kupředu a paralelně se střední linií těla. Při rychlejším pohybu se tlapky obou párů končetin přibližují ke střední linii, přičemž hřbetní linie zůstává pevná a rovná. Australský ovčák musí být pohyblivý a schopný kdykoli změnit směr nebo rychlost pohybu.

OSRSTĚNÍ:
SRST:
Středně hrubé textury, rovná až zvlněná, odolná vůči klimatickým vlivům, střední délky. Množství a kvalita podsady se liší v závislosti na klimatu. Na ušních boltcích, na hlavě, na přední straně hrudních končetin a pod hlezny je srst krátká a hladká. Zadní část pánevních končetin a záď jsou pokryté přiměřenými „kalhotami“ delší srsti. Delší srstí je také tvořená „hříva“ a „límec“ na krku, nápadnější u psů než u fen. Netypické osrstění je považováno za vážnou vadu.

BARVA:
Blue merle, černá, red merle, červená – s i bez bílých znaků, a / nebo pálených skvrnek, to vše bez jakýchkoli preferencí. Linie bílého límce nepřesahuje kohoutek. Bílá barva je přípustná na krku (jak na části, tak po celé ploše límce), na hrudi, na končetinách, na spodní straně tlamy, na střední linii hlavy a také jako bílý znak na spodní straně hrudníku délky až 10 cm (4 palce), měřeno v horizontální linii od lokte. Na hlavě by bílá barva neměla převažovat a oči by měly být obklopeny barevnou srstí s dostatkem pigmentu. U zbarvení merle se s rostoucím věkem barvy celkově ztmavují.

VÝŠKA:
Výška v kohoutku: U psů (samců) je preferovaná výška v kohoutku 51-58 cm (20-23 palců), u fen 46-53 cm (18-21 palců). U velmi kvalitních jedinců nicméně není výška považována za diskvalifikující vadu.

VADY:
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.

VYŘAZUJÍCÍ VADY:
agresivita nebo přílišná plachost
podkus nebo předkus o více než 3 mm (1/8 palce). Ztráta kontaktu mezi řezáky způsobená kratšími středními řezáky není u jinak správného skusu považována za předkus. Zuby, které chybí nebo jsou zlomené následkem nehody, nejsou penalizovány.
bílé skvrny u všech barevných kombinací, tj. bílá barva na těle mezi kohoutkem a ocasem a na bocích mezi lokty a zadní stranou pánevních končetin

Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.

Poznámka: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.

\\\"pejsek\\\" (více)

11.11.2008 09:24:10

Jak vybrat plemeno a koupit štěně s průkazem původu nebo křížence?

Jak vybrat plemeno a koupit štěně s průkazem původu nebo křížence?

Každé plemeno bylo vyšlechtěno nejen za účelem vzhledu ale i pro vlohy a schopnost vykonávat určitou práci. Výběrem typických jedinců byly povahové i exteriérové vlastnosti upevněny. Pracovní plemena budou vyžadovat hodiny práce a zábavy, naopak společenská a většina toy plemen upředností horizontální polohu na gauči. Dnes tolik oblíbení retrívři jsou nuceni k pohodlnému životu ve městě a málokterý majitel si připustí pracovní vlohy tohoto plemena. Důsledkem dlouhodobé nečinnosti může pak být devastování bytu, vytrvalý štěkot, stereotypní chování, nebo sebezraňování psa.



Plemeno vybírejte podle způsobu života vaší rodiny. Volba by se měla řídit účelem k jakému psa pořizujete, vaší fyzickou kondicí, časovými a v neposlední řadě finančními možnostmi. Velké množství takzvaného problémového chování psa tkví v nesprávném výběru plemene. Trvale zakazovat a odpírat psovi jeho přirozené projevy vede k nevyhovujícímu a oboustraně stresujícímu soužití.

Chovatelé jedinců s průkazem původu cíleně rozmnožují pouze povahově a exteriérově odpovídající jedince. Z chovu jsou vyřazováni psi netypičtí, s výraznými odchylkami od požadovaného vzhledu a povahy, případně takoví, kteří by mohli být nositeli dědičných vad. U štěněte s průkazem původu se dá předpokládat, že bude odpovídat vzhledem standartu plemene a bude mít požadované standartní povahové vlastnosti. Přesto vám žádný chovatel nemůže zaručit, že ze štěněte vyroste výstavně nebo pracovně úspěšný jedinec.Tolik oblíbená varianta štěněte bez průkazu původu, protože se nechcete věnovat výstavám ani chovu bývá riskantní. Navzdory tvrzení chovatele o čistokrevnosti štěněte si můžete domů přivézt křížence, který nebude vzhledem ani povahou odpovídat vašemu očekávání. Další možností je , že rodiče štěněte byli vyřazeni z chovu pro nějakou závažnou zdravotní nebo tělesnou vadu (chudozubost, dysplazie kloubů, kryptorchizmus) eventuálně pro netypické chování (bázlivost, agresivita). Pravděpodobnost takových vad je mnohem vyšší než u jedince s průkazem původu.



V případě, že nemáte výstavní ani chovatelské ambice navštivte psí útulky a vyberte si psa, který bude sympatický vám a vy jemu. Pečovatelé v útulku vám budou schopni poradit a pomoci s výběrem. Většinou se jedná o zkušené pejskaře, kteří odhadnou povahu psa a upozorní na případné nedostatky.

pejsek (více)

04.11.2008 09:33:50

Alpský jezevčíkovitý brakýř (Alpine Dachsbracke)





Alpský jezevčíkovitý brakýř (Alpine Dachsbracke)
Alpský jezevčíkovitý brakýř je talentovaný, bystrý, poslušný pes.


Foto k článku: Alpský jezevčíkovitý brakýř >


ANGLICKÝ NÁZEV:
Alpine Dachsbracke, Alpenländische Dachsbracke

PŮVOD:
Plemeno bylo vyšlechtěno v Rakousku, v polovině 19.století, ve vysokohorských podmínkách, pro hon a pronásledování laní, králíků, lišek. Toto mnoho profilové plemeno vzniklo na základě místních přiměřených lovů.

POPIS:
Je to robustní silný lovec se zkrácenými, nikoli však zkřivenými končetinami. Výška v kohoutku je 33 až 43 cm, váha 15 až 18 kg. Hlava je středních rozměrů, se širokou lebkou. Oči jsou oválné, s chytrým pohledem. Čenich nosu je černý. Uši středně dlouhé, visící. Srst užitečná, hustá a hrubá. Barva je rezavá (má jelení zbarvení), černě zbarvená a červená se začernáním na koncích chlupů. Bílé zbarvení je nežádoucí; čokoládové, černé nebo šedě-modré zbarvení znamená diskvalifikující známky.

VÝŠKA:
V kohoutku má 33 až 43 cm.

VÁHA:
V rozmezí 15 až 18 kg.
SRST:
Hustá a hrubá.

CHARAKTER:
Je to talentovaný, bystrý a poslušný pes, který nikdy nebyl jenom psem domácím. Drželi jej pouze skuteční honáci. Alpští honáci vysoce cenili smysluplnost a profesionalitu tohoto psa. Vlněný porost psa dobře ochránil v jakémkoliv počasí

PÉČE:
Nepotřebuje zvláštní péči.

PLEMENO:
Lovecký pes.Text článku je dostupný pro Váš blog/web za podmínek >
(více)

04.11.2008 09:31:19

Afgánský původní chrt (Afghan Original Hound)

18011847
Afgánský původní chrt (Afghan Original Hound)
Ladný, dlouhosrstý pes.




PŮVOD:
Existují dvě verze o vzniku tohoto plemene:
Ve shodě s první, byl jejich pravlastí blízký Východ, odkud tito psi migrovali přes Arábii a Persii a usadili se v horních územích na hranici Afghánistánu s Pákistánem, a také na Pamíru a Thai-šanu, kde je začali kultivovat; ale druhá verze hovoří o tom, že odedávna tito psi obývali Afghánistán a byli využíváni pro hon na kamzíky, archary, vlky, sněžné levharty, lišky a zajíce. Na konci 19.století je zavezli do Velké Británie, a následně i do ostatních zemí.
V Rusku se toto plemeno podruhé zrodilo jako Afgánský původní chrt. Standard na toto plemeno byl vydán v roce 1985. Do té doby původní chrt i dekorativní Afgán byli pokládáni za společné plemeno.

POPIS:
Jedním ze základních vnějších znaků jejich rozlišení je tzv. „sedlo“ z krátké a temné srsti v porovnání s ostatním ochlupením, které je charakteristické pouze pro Afgánského původního chrta.
Afgánský původní chrt:
Je půvabný, proporcionálně rostlý a vzrostlý (výška v kohoutku 65 až 73 cm, váha do 32 kg), volnost milující pes. Hlava je dlouhá, ušlechtilých linií. Oči velké, výrazné, temně-hnědé, mandlového tvaru, obkrouženy temnými obroučky víček. Čenich nosu je černý, s širokými nozdrami. Uši jsou dlouhé, posazené v úrovni očí, při rozrušení se zdvíhají, jsou pokryty hedvábnou, zvlněnou srstí. Ocas se závěsem je z dlouhé, vzácné, drsnější srsti, držící se vysoko do kruhu nebo polokruhu. Srst je dlouhá, hedvábná, pokrývající celé tělo, kromě sedla, které začíná u krku, pokračuje přes záda a končí dočasným postavením na ocase. Srst na sedle je drsnější, je složena z krátkého a temného vlasového rámu. Měkká, vrásčitá srst na zadní straně předních i zadních nohou, vytváří okolo kolen „kalhoty“, mezi prsty tlap a okolo hlavy je „věnec“.
Zbarvení: bílé, rezavé, plavé, šedivé se zesvětlením nižších částí těla.

VÝŠKA:
V kohoutku má 65 až 73 cm.

VÁHA:
Do 32 kg.
SRST:
Hedvábná, zvlněná srst.

CHARAKTER:
Je to velice oddaný, ustálený, laskavý a delikátní pes, něžný miláček dětí. V bytě je afgánský původní chrt velice čistotný (v místnosti není specifický zápach), je nevtíravý. Označuje se pevným zdravím. Libuje si v dlouhých vycházkách, nejlépe bez vodítka.

PÉČE:
Je nutná důkladná péče o srst (mytí, vyčesávání masážním kartáčem)

PLEMENO:
Dlouhosrstý, lovecký pes. (více)

04.11.2008 09:27:17

Alapažský čistokrevný buldok (Alapaha Blue Blood Bulldog)


Alapažský čistokrevný buldok (Alapaha Blue Blood Bulldog)
Atletický, aktivní pes, vyžadující dlouhé procházky.




ANGLICKÝ NÁZEV:
Alapaha Blue Blood Bulldog

PŮVOD:
Toto plemeno bylo vyšlechtěno na konci 19.století v Jižní Georgii v USA. Chovali je plantážníci amerického jihu, kteří jej nazývali buldokem modré krve a používali na ochranu panství a plantáží.

POPIS:
Alapažský buldok je výkonný pes s velice dobře vyvinutým svalstvem těla. Výška v kohoutku je 61 cm, váha 47 kg. Feny jsou většinou lehčí (mají okolo 34 kg). Hlava je široká, čumák obstojně dlouhý. Uši má svěšené. Ocas a uši se nikdy nekupírují. Bary je černé, bílé, bílo-mramorové, temně-žluté, zrzavě-bílé nebo skvrnité.

VÝŠKA:
V kohoutku má 61 cm.

VÁHA:
Asi 47 kg.

SRST:
Krátká, drsná. Bary je černé, bílé, bílo-mramorové, temně-žluté, zrzavě-bílé nebo skvrnité.

CHARAKTER:
Buldok se vyznačuje svojí věrností, oddaností a bystrostí. Dle tvrzení majitelů, jsou tito buldoci agresivní pouze při napadení a není potřeba držet je na řetěze při ochraně statku.

PLEMENO:
Služební pes. (více)

04.11.2008 09:22:43

Americká akita (American akita)



Americká akita (American akita)
Americká akita je vyrovnaný pes s rozvážným vystupováním. Je inteligentní a přátelský, zároveň však nezávislý a někdy dominantní. Je vinikajícím hlídaček a jsou-li jeho lidé v nouzi, zasáhne. Není přehnaně ostražitý, působí klidně a nenechá se lehce vyvést zmíry. Je poměrně poslušný, chová se však jako přítel a ne jako otrok.





ČESKÝ NÁZEV:
Americká akita

PŮVOD:
V průběhu staletí se Americká akita využíval k nejrůznějším účelům, například k lovu medvědů, jako hlídací pes či společenský pes šlechty.

POPIS:
Akita měl vždy široké použití. Jako pes hlídací, lovecký, bojový, tažný i společenský. Byl symbolem štěstí a zdraví. Je to klidný, věrný, poslušný, bdělý pes. Navenek silný a odvážný, v srdci jemný, při dobré výchově velmi oddaný rodině. Málo štěká. K nevítaným návštěvám dokáže být velmi razantní. Touží žít v co nejtěsnějším kontaktu s pánem a rodinou.
Tělesně je velmi nenáročný a otužilý, může být celoročně ustájen venku. Péče o srst je zcela běžná, na péči nemá akita nijak zvláštní nároky. Je to pes vhodný pro zkušenější majitele, kteří jej dokáží pevně a důsledně vychovávat a poskytnout mu nějaké pracovní či sportovní vyžití.
Jedná se o velkého psa robustní konstituce, harmonický, celkově mohutný a silné kostry. Pro plemeno je charakteristická široká hlava ve tvaru tupého trojúhelníku s hlubokou tlamou, poměrně malýma očima a vztyčenýma ušima směřujícíma kupředu většinou ve stejné úrovni se zadní částí šíje.

VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 66 až 71 cm
Fena má v kohoutku 61 až 66 cm

VÁHA:
Plemený standard hmotnost neuvádí.

SRST:
Americká akita má patrovou srst. Podsada je silná, jemná, hustá a kratší než krycí srst. Krycí srst (pesíky) rovné, tvrdé a poněkud odstávající. Srst na hlavě, v dolní části končetin a na uších krátká. Délka srsti na kohoutku a zádi přibližně 5 cm, což poněkud přesahuje délku srsti na ostatních částech těla s výjimkou ocasu, kde je srst nejdelší a nejbohatší. Jakákoliv barva jako červená, žlutá, bílá atd.; přípustná je i strakatá a žíhaná. Barvy jsou zářivé a jasné, znaky jsou dobře vyvážené, s maskou, nebo bez ní, nebo s lysinou. Bílí psi (jednobarevní) masku nemají. Strakatí psi mají bílou základní barvu s velkými rovnoměrně rozmístěnými skvrnami pokrývajícími hlavu a více než jednu třetinu těla. Barva podsady se smí lišit od barvy krycí srsti.

CHARAKTER:
Americká akita je největší zástupce japonských špicovitých psů. Byl v zemi svého původu vyhlášen za národní kulturní dědictví. Je to velký, silný a kompaktní pes s typickou špicovitou hlavou, tmavým okem, vzpřímenýma ušima a pozorným výrazem. Má silné končetiny a osvalené tělo, které napovídá o jeho původním poslání zápasníka. Ocas má nesený pevně stočený na zádi.

PLEMENO:
Skupina 5 – špicové a primitivní plemena. Sekce 5 – asijští špicové a příbuzná plemena. Pracovní zkouška není požadována.

OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
VJP – Velký japonský pes

ČÍSLO STANDARDU:
344 ( uznaná plemena FCI )
Jako mezinárodní plemeno byl zaregistrován v roce 05.01.2006.

Země původu je Japonsko.

Historie vzniku plemene...
Počátky historie americké akity se shodují s vývojem japonské akity. Od roku 1630 byly v oblasti Akita používáni psi Akita Matagis (středně velcí psi původně určení k lovu medvědů) jako bojoví psi. Od roku 1868 docházelo u tohoto plemene ke křížení s plemeny tosa a mastif. Tím sice vzrostla velikost akit, ale ztratily se typické vlastnosti špiců. Třebaže byly psí zápasy v roce 1908 zakázány, plemeno se zachovalo a bylo dále šlechtěno jako velké japonské plemeno. V roce 1931 bylo devět vynikajících jedinců akit prohlášeno národní památkou.
Během druhé světové války (1939 – 1945) se psi běžně používali jako kožešinová zvířata pro ošacení vojenských jednotek. Policie nařídila odchytit a zkonfiskovat všechny psy s výjimkou německých ovčáků používaných pro vojenské účely. Někteří chovatelé se pokoušeli obejít toto nařízení křížením svých psů s německými ovčáky. Po skončení druhé světové války byl počet psů plemene akita drasticky zredukován a toto plemeno se vyskytovalo ve třech samostatných typech: 1) Akity Matagi, 2) bojové akity a 3) ovčácké akity. Následkem toho byla situace v plemeni velmi složitá.
Po válce během obnovy čistokrevného chovu dosáhl dočasné ale mimořádně velké popularity pes Kongo-go z linie Dewa. Do Spojených států se dostala spolu se členy vojenských jednotek řada akit linie Dewa, v níž se projevovaly charakteristické znaky vlivu mastifa a německého ovčáka. Akity linie Dewa, velmi inteligentní a schopné přizpůsobit se nejrůznějším podmínkám prostředí, okouzlily chovatele ve Spojených státech, chovu této linie se věnoval stále rostoucí počet chovatelů a popularita těchto psů rychle rostla.
V roce 1956 byl založen Akita Club of America a AKC (American Kennel Club) toto plemeno uznal (zápisy do plemenné knihy a řádné hodnocení na výstavách) v říjnu 1972. Přesto v této době neměly AKC a JKC (Japan Kennel Club) reciproční dohody o vzájemném uznávání průkazů původu, a proto bylo nemožné používat pro plemeno nové krevní linie z Japonska. Následkem toho se akity ve Spojených státech začaly podstatně lišit od akit v Japonsku, v zemi původu plemene. Ve Spojených státech se tak vyvinulo samostatné plemeno, jehož charakteristické vlastnosti a typ zůstávají nezměněny již od roku 1955. To je v ostrém kontrastu s japonským typem akit, do nichž byly za účelem obnovy původního plemene přikříženy akity Matagi.

(více)

04.11.2008 09:13:26

Afgánský chrt (Afghan Hound)



Afgánský chrt (Afghan Hound)
Afgánský chrt je laskavý a přívětivý pes, podarovaný moudrostí od svých předků. Je to důstojný a rezervovaný pes, s určitou nadšenou a vášnivou divokostí.




ANGLICKÝ NÁZEV:
Afghan Hound
PŮVOD:
Afgánský chrt je plemenem existujícím již několik tisíciletí. Byl vyšlechtěn v Afghánistánu, křížením Afgánského původního loveckého chrta s Perským chrtem – Salukou. Na konci 19. století jej dovezli do Velké Británie, kde byl v roce 1907 utvrzen standard tohoto plemene. Tam také v roce 1926 vznikl první „Klub milovníků afgánského chrta“.
POPIS:
Afgánský chrt má exotický zevnějšek, majestátní ocas a grandiózní pohyb. Je plný síly a důstojnosti, má nezávislý charakter – to je Afgán. Afgánský chrt je dostatečně vysoký pes, výška v kohoutku je u psů 65 až 75 cm, u feny 60 až 65 cm, váha se pohybuje v rozmezí 23 až 28 kg, má pevnou a silnou postavu. Hlava je nadstavená, v prodloužené linii. Uši má dlouhé a visící, přiléhající k hlavě, pokryté velmi dlouhými, hedvábnými chlupy. Oči jsou trojúhelníkového tvaru, východního rázu, jsou temné, někdy s nazlátlým odstínem. Čenich nosu je černý, u světle zbarvených psů může být i temně-hnědý. Ne příliš krátký ocas je zakončen smyčkou. Afgánský chrt má krásnou, rovnou, honosnou a hedvábnou srst, která stojící postavu Afgána krásně a důstojně rámuje. Tlapy jsou touto hustou srstí dobře kryté, srst vytváří jakési „cvičky“. Zbarvení je různorodé: jedno-, dvou-, trojbarevné. Pes může mít černou masku nebo polomasku s brýlemi, může však být i bez masky.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 68 až 74 cm.
Fena má v kohoutku 63 až 69 cm.
VÁHA:
Afgánský chrt váží v rozmezí 23 až 27 kg. (Standard FCI váhu neuvádí.)
SRST:
Afhánský chrt má krásně vznešenou, hedvábnou a rovnou srst, která na zádech, bocích a zadečku má velmi jemnou strukturu. Na přední straně hlavy má srst krátkou, na zadní je dlouhá, zřetelně dobře splývající. Všechny barvy srsti jsou přijatelné.
CHARAKTER:
Afgánský chrt je laskavý a přívětivý pes, podarovaný moudrostí od svých předků, žijících v poušti. Je nezávislý, avšak zdrženlivý a přívětivý k dětem. Je to důstojný a rezervovaný pes, s určitou nadšenou a vášnivou divokostí.
PÉČE:
Afgánský chrt vyžaduje tvrdé, ale laskavé výzvy a povely a zvýšené fyzické zátěže. Má rád delší procházky a větší prostor. Srst potřebuje soustavnou péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Afgánský chrt se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes, určený k nahánění vysoké zvěře.
VYUŽITÍ DNES:
Hlídač a společník.
PLEMENO:
FCI X. - Chrti.
Sekce 1 – Chrti.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
AF
(více)

13.10.2008 15:03:21

Pesíci

14480645Máte rádi pejsky ? Tak to jste tady na správné adrese my je tady totiž moc milujeme =). Mate vlastního pejskan nebo aspoň o nějakém uvažujete. Určitě ano jinak by jste tady nebyli . Ja vlastní ho pse nemám ale psi mám velice ráda .
Naschledanou u příštího článku .14467370

Pejscipejsekpejsek (více)

Fotoalbum

Template By Blogger Templates
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se